První čarodějovo pravidlo

Well played, chate GPT, well played. Zeptal jsem se chatu na doporučení na nějakou fantasy knihu. Dodal jsem mu co už jsem všechno četl. Doporučil mi toto! Tak jsem to zkusil a rozhodně nelituji. Nejprve jsem si říkal, že když mě to nechytne po prvních stránkách, tak to číst nebudu. Přeci jen, 750 stran není zrovna málo. To, že je to první díl 15dílné série jsem naštěstí zjistil až potom, co jsem byl polapený příběhem, jinak bych tu knihu možná raději odhodil. Ale jo, s chutí do dalších dílů :)

„První čarodějovo pravidlo: lidé jsou hloupí.“ Takmer 600 strán, prvá časť série Meč pravdy, ktorá má dokopy 15 dielov. Môj prvý kontakt s autorom. Ako pri každej knihe; tá má vo svete svojich obdivovateľov, ale aj neoblomných kritikov. Čo ja? No, dal som to. Neodradil ma ani tzv. „kostrbatý“ prejav pána Goodkinda. Naivita? A kde nie je, pri ktorej fantasy sérii alebo aj mimo nej? Radšej toto, intelektuál zo mňa nikdy nebol a ani nebude. „Celou tu dobu jsem si myslel, že bojujeme se zlem. Se zlem, které je na svobodě, které zešílelo. Ono tomu ale vůbec tak není. To, proti čemu stojíme, se spíše podobá ničivé pohromě, pohromě hlupáků.“ Ako ďalej s Goodkindom? Ak sa moja vyziabnutá VISA kartička, večne trpiaca anorexiou, spamätá z posledného nákupného ošiaľu, ktorý zhodou okolností zapríčinili dvaja Števkovia - pán Steven Erikson a jeho séria Malazská kniha padlých, i majster Stephen King s jeho sedemdielnou Temnou vežou – môj ďalší nákup sa bude zaručene motať okolo druhých dielov; Mistborn Brandona Sandersona, Tulák Davida Gemmella a Kámen sĺz Terryho Goodkinda.