Průvodce temného pána pro randění

Fantasy není úplně můj žánr, ale občas dostanu chuť na nějakou magickou blbinku, u které vypnu mozek a budu se prostě bavit. A přesně tohle jsem dostala. Četlo se to úplně samo. Začalo to únosem, politickým manželstvím a nepřátelstvím a skončilo to tak, že jsem Kazimírovi a Arabele fandila snad od první společné hádky. Jejich pošťuchování, dohadování a postupné sbližování bylo prostě boží. Arabela rozhodně není hrdinka, která by poslušně stála v koutě. Vzdoruje, hádá se a snaží se nastavit pravidla i samotnému temnému pánovi. A Kazimír? Ten krutý vládce byl vedle ní najednou ochranářský, respektující a ochotný zlikvidovat kohokoliv, kdo by se na jeho ženu křivě podíval. Bavil mě i svět plný magie, intrik a nebezpečí, protože se pořád něco dělo a stránky mizely pod rukama. A humor? Ten byl naprosto skvělý. A pak tu máme ještě jednu důležitou postavu celé knihy: statiku pevnosti. Protože některé fantasy řeší draky a politiku, já jsem se tady místy nejvíc bála o nábytek. Praskající okna, létající peří, padající nádobí a nábytek umírající při výkonu manželských povinností mě budou bavit ještě dlouho. Jediné, co mi to trochu narušilo, byl otevřený konec. Po tom všem jsem prostě chtěla ještě chvíli zůstat ve světě, kde létá magie, jiskry a občas i kusy vybavení pevnosti. Tohle byla zábavná, romantická a magická jízda a já jsem si ji užila.

Temný pán Kazimir unesl svou budoucí nevěstu Arabelu a tak nějak očekával, že bude poslušná a vyděšená. Jenže to se trochu přepočítal. Arabela totiž není žádné ořezávátko. “Vyvolal jste bouři.. abyste mě požádal o ruku?” vyprskla jsem. “Moc tlačíte na pilu.” Upřímně, v průběhu čtení jsem se nejvíc těšila na názvy kapitol. Ty byly skvělé (stejně jako dialogy hlavních postav) a já si je strašně užívala. Sarkastické a vtipné, to si chceš přečíst. Arabela je skvělá hrdinka, jde si za tím co chce, nenechá se sebou manipulovat. To já ráda. Špičkování mezi oběma hlavními hrdiny bylo skvělé. Navíc magie Arabely a práce s ní se mi fakt líbila. Kazimir.. No je prostě Kazimir. “Učí se. Pomaleji než želva s otřesem mozku, ale přesto se učí.” Když jsem zjistila, že se na scéně objevila Nyx, nemohla jsem být spokojenější. Nyx seděla na zadních nohách a spokojeně mávla ocasem. “Kdyby se draci uměli usmívat, určitě by se na mě usmívala.” Posledních pár stránek mě velice nevnadilo na pokračování, protože mám pár otázek, na které bych moc ráda odpovědi. Takže. Pokud hledáte skvělou oddechovku kde nechybí sarkasmus, runy, lehce odměřená hlavní hrdinka a názvy kapitol, u kterých se pobavíte, tak určitě sáhněte po Průvodci temného pána. Vybrané názvy kapitol k pobavení: - Nahotou k vítězství (a další taktické chyby) - Ukažte jí rizika na pracovišti (včetně žárlivé bývalky) - Vyslýchejte umírajícího bývalého (jed ho rozpovídá) - Kopněte ho tam, kde to bolí (v rámci předehry) - Vyřešte jeden problém, abyste vytvořili další (průvodce pokrokem pro padouchy) 4/5