Myslím, že děti školou povinné se tomu budou smát (nebo spíš koulet očima jako já) z úplně jiných důvodů než autor zamýšlel. Tedy jestli se u toho alespoň jednou zamyslel, protože slovní zásoba, kterou používá nebyla aktuální už ani v mé době (natož v téhle) a jeho rádoby vtípky a pojmenování osob jsou úplně mimo mísu (jinak to popsat nelze).

Na tuto knihu jsem se těšila, zároveň jsem ji koupila jako dárek pro svou neteř, která také ráda čte. Rozhodně jsem nebyla zklamaná, i když jsem začala až druhým dílem, a skvěle jsem se bavila :-) Autor se nepochybně nechal inspirovat sérií Deníků malého poseroutky a podobnými literárními útvary, což však knížce neubírá na působivosti - naopak se mu téma povedlo skvěle zakořenit do českého prostředí. Pohotově reaguje na aktuální situaci, kdy nás všechny zaskočil "koroňák". Na daný stav nahlížíme neotřelým pohledem poněkud ztřeštěného /zá/školáka, který je napřed celý bez sebe z faktu, že školu zavřeli, ale postupem času si uvědomuje, že to vlastně takové "cool" asi nebude. Mile mě překvapila nestárnoucí školní "hláška", která se používá dodnes a snad nás i přežije: "Pane bože jediný, popožeň ty hodiny, popožeň i školníka, ať ta škola utíká" :-) Autora chválím za to, jak bravurně zvládl mluvu současných dětí - a to tak dokonale, že význam některých slov jsem si musela z textu buď odvodit, nebo prostě vygooglit :-) Nějaké výrazy mne skutečně pobavily: rouškomil, koronáč, viruspárty, koroňátko, koronapanika... Jiné zase zahřály mou duši jazykovědce: pařit hru online, skrolovat na tabletu, být něco někomu free, zčeknout na tajňáka mobil... Kniha není určena do rukou pouze dětem - ale pro ty dříve narozené musím přidat varování: občas se čtení bez speciálního "překladače" prostě neobejde :-) Plus dávám i za hezké ilustrace. A určitě se těším, až si dočtu i zbylé dva díly.