Protovy světy

Byl tu už dvakrát a pokaždé vzbudil rozruch mezi vědeckou obcí i obyčejnými lidmi. Někde výrazně pomohl na duši, jinde vyvolal naprostý chaos. Teď přichází potřetí a vypadá to, že naposled… Další z románů protových (potažmo Brewerových) eskapád se po všech stránkách nese v duchu předchozích knih Svět podle Prota a Na světelném paprsku. Jen ubylo humoru a přibylo ekologické agitky, ovšem v dobrém slova smyslu. Gene Brewer skrze sarkastického mimozemšťana trefně poukazuje na nešvary moderní doby, která káže vodu a pije víno. Důmyslně přitom balancuje na hraně fikce a zároveň čtenáři nenápadně připomíná, jak moc toho o světě kolem nás i o sobě samých ještě nevíme. To vše samozřejmě opět prokládáno příběhy pacientů z psychiatrického ústavu, jež jsou častokrát působivější, než sama hlavní dějová linie. Pro někoho možná stará písnička, ale pořád písnička zatraceně dobrá. Knihu pak doplňuje tzv. Protova zpráva, ve které náš hrdina z kosmu stručně charakterizuje absurdní paradoxy planety Země.

Co vím o homo sapiens? Od začátku vám vymývají mozek: rodiče, příbuzní, sousedé, školy, církev, zaměstnavatelé, vlády, takže žádný div, že jste na tom tak bídně. Včetně protovy závěrečné zprávy o naší planetě. Vzhledem k tomu, že jsem četl obě předcházející knihy, neočekával jsem nic šokujícího a jiného. Trochu jsem se spletl. Celé se to nese v rytmu předcházejících příběhů, to jo. Opět spousty otázek a nejasných odpovědí. Doktorova zmatenost a nevěřícnost a protovo neustálé pojídání ovoce. Banány i se slupkou. Jenže ve všem tom textu je i spousta mouder a pravdy. Začetl jsem se a chvilkama i zíral na to, co (spisovatel) prot odsuzuje a neuznává. A s mnohým jsem souhlasil. Citát: Kdy už vy lidé přestanete svoje problémy studovat a začnete s nimi něco dělat? Obsahuje to několik velmi zajímavých informací. Například prot tvrdí, že za Plutem je ještě několik planet z naší sluneční soustavy. Ano, já osobně se ptám, kde je Gaia, Terra a nebo Nibiru a proč bylo Pluto vyřazeno z počtu planet sluneční soustavy? Opravdu jsou naši vědci tak chytří, že nevidí dál jak za Pluto, tedy vlastně před Pluto? Další věcí je pak pohled prota na naší ekologii – je otřesná. Naší planetu totálně devastujem. Navíc si i já myslím, že delfíni a velryby jsou chytřejší než homo sapiens a všichni víme, že vody je tu víc, než pevniny. Malá ochutnávka: Jedním z oblíbených mýtů na B-TIKu je, že sapiens by bleskově zapomněl na jednotlivé státy a sjednotil by se k boji proti nájezdníkům z jiného SVĚTA. Už jen to samotné vám o tomto druhu mnohé napoví.... Co mě osobně tedy totálně dostalo, je protův pohled na sex. Jako lidé vlastně na sexu žijeme a pokud se nejedná o prachy, nastupuje sex. Prot tohle všechno odsuzuje. Špatné jsou prachy, sex a rodiny – tohle je velmi zvláštní tvrzení a já s tím tak nějak souhlasím. Tedy souhlasím s tím, že kdyby nebyly prachy a rodiny, je vlastně sex jen pudovou záležitostí. A ačkoliv jsou už státy, které se snaží snížit porodnost, jsou i takové státy, které například podporují vícečlenné rodiny – že se tím snižuje riziko přežití a zvyšuje zalidněnost, již tak přeplněné, planety, to nikoho nezajímá. Čím víc lidí, tím víc budou kupovat a tím víc výrobků a tím víc peněz....to je špatně. Citát: Pravda je vždycky to, za co ji máme. Podstatná část tvrzení prota o naší planetě je ekologicky a technicky velmi znepokojující. Ale my, jako lidé, to nebere moc vážně. Je to jako s žábou hozenou do studené vody, která je postupně ohřívána – nevyskočí. A lidstvo prostě čeká, až to bouchne. Zůstalo tak jediné očekávání. A tím je závěrečná protova zpráva o planetě Zemi (B-TIK) . Ale raději tu zprávu nečtěte, není totiž vůbec uspokojivá. A z B-TIK se pomalu stává A-TIK, což je úpadek. Deset půlek, krutě černejch, motýlů. ( Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ ) Citát: Máte pro mě nějaká poslední slova, můj mimozemský příteli?

Prot je zpět, dokonce i se svou zprávou o pozorování planety Země a jejích obyvatel. Do třetice všeho dobrého i zlého. Bohužel musím konstatovat, že Protovy světy zůstávají daleko za svými předchůdci, chtělo by se říct o celý jeden světelný paprsek. Jestliže jednička předestřela zajímavým způsobem myšlenku učeného idiota, dvojka ji rozvinula do zápletky, zkoumající životní traumata lidské duše, pak třetí pokračování už jen vaří kafe z lógru. Nejednou jsem se přistihl, jak si v duchu říkám: „Už zase a znovu, dokolečka dokola, pořád ta stejná písnička…“ Jako by se ve strojku něco zaseklo a my si celý příběh duševního utrpení sjeli ještě jednou od začátku. Už v tom není moment překvapení a Brewer bohužel nevymyslel ani nic nového. Je to jako malování podle čísel - na jedničku červená, na dvojku zelená, na trojku modrá - na konci sice bude barevný obrázek, ale je to nuda. Těšil jsem se alespoň na sžíravou „Protovu zprávu“, ale i tady jsem byl zklamán. Místo trefné kritiky se mi dostalo nemastného neslaného čtení pro děti. Tak snad někdy příště v jiné době a na jiném místě…

Byl tu už dvakrát a pokaždé vzbudil rozruch mezi vědeckou obcí i obyčejnými lidmi. Někde výrazně pomohl na duši, jinde vyvolal naprostý chaos. Teď přichází potřetí a vypadá to, že naposled… Další z románů protových (potažmo Brewerových) eskapád se po všech stránkách nese v duchu předchozích knih Svět podle Prota a Na světelném paprsku. Jen ubylo humoru a přibylo ekologické agitky, ovšem v dobrém slova smyslu. Gene Brewer skrze sarkastického mimozemšťana trefně poukazuje na nešvary moderní doby, která káže vodu a pije víno. Důmyslně přitom balancuje na hraně fikce a zároveň čtenáři nenápadně připomíná, jak moc toho o světě kolem nás i o sobě samých ještě nevíme. To vše samozřejmě opět prokládáno příběhy pacientů z psychiatrického ústavu, jež jsou častokrát působivější, než sama hlavní dějová linie. Pro někoho možná stará písnička, ale pořád písnička zatraceně dobrá. Knihu pak doplňuje tzv. Protova zpráva, ve které náš hrdina z kosmu stručně charakterizuje absurdní paradoxy planety Země.