Protiúder

Důstojné ukončení trilogie už nebylo tak válečné, bylo tam více politiky i trocha filozofie. Přesto však byl příběh poutavý a dotažený do konce. Dávám 4,5 hvězdy, takže zaokrouhluji na pět celých.

Závěrečný díl trilogie kapitána Jacksona Wolfa a jeho Černé flotily přináší odpovědi na všechny otázky, které otevřely předchozí knihy této vesmírné military série. S přicházejícím koncem se zcela pochopitelně vkrádá do četby nádech nostalgie a nebojím se říct i stesku, že se něco dobrého uzavírá. Trilogie si po celou dobu uchovávala vysoký standard a nikdy nesklouzla k podbízivosti či teatrálnosti. Po celou dobu vrcholně promyšleným a důkladným způsobem zpracovávala téma střetu lidstva s mnohem silnější inteligentní entitou, přičemž se jí dařilo působit maximálně realisticky a opravdově. Protiúder z této linie nijak nevybočuje, přestože ho v rámci jemných nuancí považuji za malinko slabší ve výkonu zaujmout a udržet pozornost oproti předchůdcům. Ten posun dávám za vinu nutnosti přijít s konečným řešením a odhalit všechna tajemná zákoutí příběhu. Autor se nicméně zhostil tohoto úkolu se ctí a popravdě se mi jeho semioptimistické finále libí i se všemi důsledky, které to s sebou nese. V závěrečné poznámce je sice uvedeno, že už existují další knihy, rozvíjející osudy některých vedlejších hrdinů, já ale považuji Černou flotilu za plně komplexní a uzavřené dílo. A co víc, dílo, které mě skutečně bavilo.