Proti všem galaxiím Hladový vesmír

Pseudonym Ian Douglas vám možná nic neřekne, ale jméno spisovatele Williama H. Keitha jr. už by mohlo. Tedy jste-li příznivci bojových robotů nadměrné velikosti, též známých pod značkou BattleTech. Přes nesporný potenciál Hladového vesmíru dělá autor chybu v přepálených měrných jednotkách. Nestačí, že objekt má několik kilometrů v průměru, ony to musí být hned celé statisíce. Nepřítel nezaútočí s tisícihlavým vojskem, ale s miliardovým. A takhle je to v příběhu se vším, včetně samotného posunu v čase. Nesmírné rozměry a počty tak rychle ztrácejí na své ohromnosti, už jen proto, že s každou další kapitolou přicházejí stále větší a větší. Přesto se premise nedá upřít osobité kouzlo, ačkoli se přímo nabízí spojitost s jistou hvězdnou lodí, „která se vydává za poznáním tajemných nových světů, za hledáním nových forem života a nových civilizací…“ Naneštěstí jde o první díl, takže přestože jsou odhaleny základní kameny konfliktu, na samotné vyvrcholení si budeme muset počkat v dalších knihách.

Dlouho jsem neměl z knihy takový pocit jako z této. Při četbě se mi před očima odehrával úplný seriál ne nepodobný sci-fi seriálu Expanze. Díky skvělým popisům a stylu psaní jsem od prvních chvil prožíval vizuální orgie. Jen ta představa prolínajích se galaxií, podoba několika hvězdnych megastruktur či kosmických lodí stejně jako interiérů budily úplný pocit, že je toho člověk účasten. Hladový vesmír pracuje s řadou higtech sci-fi prvků, jako hyperpohon, cestování časem nebo s exotickými hmotami jako komputonium, ale též neopomíjí tradičnější technologie kosmického věku a též se ohlíží zpět, čerpá z téměř zapomenutých teorií. Nelze opomenout řadu uvěřitelných charakterů, u kterých nás autor nezatěžuje jejich detailními životopisy či psychologickými rozbory na úrovni Freuda. Naopak jsem se byl s to ztotožnit s názory a stanovisky kapitána a hlavní postavy. Dost jsem díky němu uvažoval o možném společenském směřování naší kapitalisticky-západně smýšlející kultuře, jak bylo uvedeno v knize, a musím uznat, že vývoj k tomuto vcelku směruje. Pihou na kráse spatřuji v pár maličkostech, jako ve vesmírné bitvě, která mě toliko nebavila jako průzkum galaxie, starodávných struktur a různé teoretizování. A další mínus spatřuji (a to berte s rezervou) v konci, který byl nenadálý a slibuje velké věci