Protékání ohrožených druhých

Slibný debut rozkročený mezi niternou a civilizační angažovaností, jakkoli nikterak prvoplánovou (ti titulní „ohrožení druzí“ jsou tu druzí-blízcí, druzí-neprvní, patrně též v rámci našeho já, i druhy jiné než my lidé – a to je plodné a pěkné!), dokládá, že autorka dokáže básnicky pracovat s fragmentem, frází, kontrastem i nedopovězením. Osobně mi tam chybí alespoň trochu hlubší ukotvení v jazyce coby hmotě/strůjci libosti a uhrančivosti (tj. jazyka coby estetického prostředku/cíle), prostě víc zaříkávačství, aby to celé bylo skutečně „apotropaion“. Ale uvědomuju si, že to asi prostě není ten typ poetiky a autorky. Přitom cit (lidský i básnický) tam nechybí a jakési osobní drama v hloubi, za verši, také ne: apotropaion záminky opadávají velkým ohlazením všechno se srovná velkým ohlazením ochladí se na stupeň přijatelné sebekázně vstaneš kusem omytého střepu Za nejlepší oddíl pokládám závěrečný (s názvem stejným jako první, tj. „jedna“), tak přidám ještě ukázku i z něj: nenazváno vždyť co je tělo než prodloužení okoralé hlávky salátu lahodné svěží okraje šklebící se jizvy to jenom výživná černozem si tě bere zpátky úrodo