Prostovlasá něha

Vcelku pěkná sbírka básní. Byla jsem mile překvapena. Z většiny jsem cítila lehkost, lásku, touhu, z některých bezstarostnost (třeba jako Léto v Brně), ale taky chtíč. Občas mě to v té záplavě krásných slov praštilo do očí, jako kdyby se daný výraz úplně nehodil do kontextu, ale možná to je i záměr… Vlastně mi to nevadilo, ale všimla jsem si. Určitě se našly básně, které pohladily. Nad některými se člověk třeba i trochu zasní, přemítá… SCHÁZÍ MI A schází mi Schází Tvým očím Naletět A schází mi Schází Tvým očím Vyprávět Skrytý A v tísni Uvadá tvůj Květ Lásko laskavá Vteřino Zakletého Štěstí Neštěstí Vysvobození GEOMETRIE Už to vzdej Zase padá listí Z ruky dej Rozpitý lístky Na tramvaj Co jezdí v mlze Bez světel Víš přece Že koleje se Nespojí Tak Jako naše láska Obojí POKAŽDÉ Pokaždé Když v noci sněží Do korun jabloní Rozdýchávám zmrzlá skla A cítím tě blíž Sněží Padám do snů A hořím Snad zítra již… BEZ KOMENTÁŘE Dáme si sklenku šumivého Podívám se ti zpříma do očí Roztávám Říkají Nalej Rychle Ještě Jednu Miláčku Bublinky Kolotoč Rukou Pokojem Cinkla Vzájemná Krádež Ou! LÉTO V BRNĚ Je léto Les hoří A vzduch je plný Rudých malin Jedeme na přehradu V uších mám ještě Zvonky šalin POCIT III. Ocelovej vítr Tvý tělo Odkopává Seš Směšnej Adam Co Listím propadává Seš Nahej Adam Co Neví kudy Kam Něčeho se držet Někoho sevřít V dlani Třeba kaštánek