Prostopášný modlitební mlýnek

Cesta do Indie, Číny, Tibetu a zpět. Dva Finové a jeden poněkud vrtkavý vynález. Dobré skutky a nové náboženství. A to je asi tak vše. Poněkud slabší příběh ve srovnání s jiným autorovými knihami, ale pořád dobré čtení. Bavila mě "česká stopa", je vidět, že autorovi se na knižním veletrhu v Havlíčkově Brodě v roce 2006 líbilo :-) Finský humor je hodně specifický. Paasilinna je toho důkazem. Vlastně to, že jsou jeho knihy označované jako "humoristické" je podle mě občas spíš na škodu, protože čtenáři očekávají třeskutou zábavu a ono je to spíš pod povrchem, mezi řádky, zabalené do ironie, lehké satiry, nostalgie a často i humoru velmi černého. Navíc styl psaní je velmi osobitý - jednotlivé zážitky, akce i epizody jsou řetězeny jedna za druhou, tam kde čekáte krizi proplujete bez úrazu, a naopak tam, kde to vypadá na idylické posezení u sklenky finské vodky, přijde nečekaný zvrat.

Humor páně Paasilinnův je hodně svérázný. A nerozumí mu každý. Inu, tak jako máme každý jinou krevní skupinu, máme i jiný smysl pro humor. Pro mne je každá kniha tohoto autora zdrojem pěkné psiny. A v mnohém poučením. Jedním z nich je výzva nebrat svět a hlavně sebe zas tak úplně vážně.