Proroci z fjordu věčnosti

!!! možné SPOILERY !!! zakoupena ve výprodeji v Dobrovském...na základě anotace a pak jsem taky mrkla na hodnocení tady na DK...kmentáře předem nečetla ;) sever já můžu, historii také, takže hurá do toho...hned úvodní kapitolkou ve mě hrklo - copak, půjde snad o detektivku ? a né...jen toho násilí prostě bylo občas trochu víc...také víc pudů, bídy, zimy, špíny, ať už tělesné či duševní...přelom 18-19.století v Evropě - srovnání Dánska a Norska s Grónskem..pod rouškem misijní činnosti bují spíše tělesný chtíč, manipulace, zneužívání...a Bůh je odsunut někam daleko..v nejčistší podobě ho nachází ti nejmenší a nejposlednější....a zajímavým způsobem pak samotní Proroci, kteří dali jméno i celé knize... Líbilo se mi, jak byla kniha postavena na reálných osobnostech a historii...pak kousek fikce a kdoví, zda to takhle nemohlo být ?? Psaná zajímavým stylem, bez přímé řeči..zvykla jsem si rychle...a tak nějak jsem si i zvykla na přeskakování v čase...a na mizérii - s Mortenem ( mimochodem celou dobu jem váhala, jaký vztah k němu zaujmout střídavě mě děsil, štval a občas jsem ho i chápala a fandila mu..) jsem se kroutila zimou, setřepávala ze sebe vši, kázala, četla, utěšovala, vzdělávala se, utíkala a vracela se... trnula jsem při jeho výstřelcích (sexuální nevybouřenost v mládí, manipulace s Abelone...), čekala na rozuzlení příběhu s vdovou, hledala odpuštění....každý den jsem se těšila na pokračování a byla jsem zvědavá, jak celé tohle grónské dobrodružství/resp. život a dílo Mortena Falcka Pedersena dopadne... o životě domorodců jsem se zas tolik nedozvěděla, jak jsem čekala, ba místy jsem měla pocit, že navzdoryy silnému obsahu kniha přeci jen klouže po povrchu...ale jisté pocity z ní utkvějí nadlouho. (požár v kolonii, Marie Magdalena a Habakuk, kovář , paní Haldora a dítě, pastor Oxbol, Bertel Janssen a jeho život..) A konec ? naprosto uspokojivý ;) Rozhodně doporučuji k přečtení...

Leine své proroky a Grónsko 18. st. popsal úžasně surrealisticky, uvěřitelně (víme, že tento norský Dán v Grónsku nějakých 10 let žil), fascinujícím a současně nechutně odpudivým způsobem. V Dánsku jsem žila a Grónsko jsem několikrát navštívila. Grónsko už vypadá jinak a Dánové jsou také jiní. A přesto to tam někde je stále cítit, jako hluboká, zasunutá vzpomínka. Věřím proto, že takhle to opravdu mohlo být. Bohužel pro Dány. Bohužel pro Gróňany. Je to ta z knih, kdy mnohokrát už nechci, ale musím. Dokonce se jí nemůžu dočkat. Je totiž geniálně napsaná a nabízí fascinující příběh. Hnus, bída a násilí většinou člověka samy o sobě normálně nepřitahují. Vážně skvělé dílo. Nebýt toho závěru, byla by dokonalá. Ovšem skvělá mi úplně stačí.