“Asociativní, divoké, svobodné, uspořádané i systematické přemýšlení v obrazech, v architektonických, prostorových, barevných a smyslových obrazech - to je moje nejmilejší definice projektování.” Tahle kniha čtenáři nepředá žádné nové vědomosti či tipy, jak lépe promýšlet architekturu. Jak lépe navrhnout proporce, kolik oken a jak velké místnosti. Ne. Předá mu totiž něco mnohem zásadnějšího. Otevře mu oči a naučí ho o architektuře přemýšlet jako o živém organismu, který by měl vrůst do okolní krajiny, dělat ji krásnější. Naučí ho naciťovat atmosféru ulic, zákoutí i příjemných interiérů. Peter Zumthor celou dobu jen filosofuje, o přírodě, o hudbě, o poezii, o architektuře. O kráse a umění. A nenápadně nabádá architekty, aby dělali totéž. Aby propojovali různé druhy umění, snažili se o soulad budov s přírodou, stavěli krásné domy, o které bude někdo rád pečovat. Aby promýšleli architekturu…