Promrhané dny

knihu jsem dostala jako dárek od člověka, kterého velmi oslovila. Takže k ní tak přistupuji, protože sama bych si ji nekoupila ;) Nejsou ani fanoušek Břicháče Toma, neznám jeho knížky ani tvorbu a sám příběh tak nějak okrajově - zaregistrovala jsem v médiích. No, motivační knížky nečtu (pokud mi je ovšem někdo nedaruje ;)) a jsem se svým životem vcelku spokojená. Od Toma jsem se nic podstatného, nového či převratného nedozvěděla, ale věřím, že pro některé může být inspirací. Trochu rušivé byly ilustrace, působily velmi dětským, jednoduchým a zbytečným dojmem - jakože zbylo místo, fuknem tam loďku třeba.... Samotná úprava knihy taky nic moc, opakování stěžejních hesel, vytržených z textu, mě taky neoslovilo . Kapitolky a jejich témata tak nějak napřeskáčku, asi jak ho to napadalo (když si přečtete Tomovo doporučení, že nejlepší je pracovat pod stresem, a na poslední chvíli, dává to smysl , proč kniha vypadá, jak vypadá ;)) S něčím souhlasím, s něčím (jako třeba ta poslední chvíle, stres a tlak) zas úplně ne - každý to máme jinak a s věkem už tuplem - čím jsem starší, tím potřebuji třeba na učení víc času, tudíž prostor, rozvrhnout a ne do toho koukat týden před zkouškou ;) Celkově však nebyla špatná. Jeho prozření vypadá trochu zázračně, no ale jestli mu to vydrží a nezabředne zpět do starých kolejí (jídelníček a postavu mu nesleduju, spíše mluvím o myšlenkových vzorcích) tak tleskám. Není vysloveně špatná, ani objevná, pokud jste podobnou literaturou nepolíbeni a hledáte něco, hledáte sám sebe a svůj spokojený život, možná vás tam nějaká myšlenka osloví.

Často (né vždy), pokud si chci přečíst knihu, kterou neznám, kouknu sem na databázi knih na hodnocení a komentáře. U této knihy jsem to tak udělala, komentáře a hodnocení mě zaskočily, tudíž jsem od knížky spíš nic neočekávala. Takže... JEDNU HVĚZDU - za to, že jsem knížku přečetla (znáte to, někdy to prostě nejde). DRUHOU HVĚZDU - za pár myšlenek, které mne oslovily (Ale na 200-stránkovou knížku, těch postřehů bylo opravdu málo) a za zpestření, četla jsem už pár motivačních knížek a tato je přece jen trochu jiná. Jeho předešlé kuchařky mám velice ráda a všechny hodnotím kladně, avšak tato kniha není úplně vyvedená. Pro mě: za 1. neuspořádané kapitoly, které si někdy dle mého názoru odporují; za 2. psaná zvláštním a poněkud drzým stylem (který mně tak úplně nesedí); za 3. častá reklama na předešlé knížky: kniha je o motivaci a úspěchu, tudíž je v pořádku, že Tom chtěl zmínit své předešlé úspěšné knížky, ale méně je někdy více, stačilo by je zmínit v jedné kapitole, v opačném případě, to přijde člověku už otravné; za 4. z textu jde cítit arogance.