Proluky

Krásné poetické vyprávění, jakási hořko-sladká autobiografie manželů Hrabalových, se ke čtenáři dostává formou vzpomínek paní Elišky, životní družky pana Bohumila, čímž autor povídání obohacuje o další rozměr, v němž sám na sebe nahlíží očima své trpělivé a oddané ženy. Čtenáře nepřestane udivovat, jak Hrabal dokáže zlomové a závažné momenty svého života, nebo dokonce celé naší vlasti, výstižně a citlivě popsat svým typickým stylem, který vnímavého čtenáře hladí i ve chvílích, kdy je mu úzko u srdce. Poslouchala jsem v podání Zdeny Hadrbolcové, která se svého přednesu zhostila bravurně a knihu o další stupeň povznesla.

Vynikající literární počin hlavně v tom, jak skrz ústa a oči své ženy popisuje Hrabal své jednání, chování a psychiku. Sám na sobě nezanechává nit suchou, jedná se o silný duševní sebezpyt. V tom je jedinečnost této knihy, protože kdyby to opravdu psala jeho žena, tak je to typické ženské stěžování.