Prolitá krev

Kniha je možná o trochu lepší než první díl série. Protahování děje v některých částech mně nevadilo, stejně tak toleruji "vlčí" část. Autorka píše zvláštním stylem o zvláštním prostředí - je potřeba si na to přivyknout nebo její výtvory nečíst.

(audiokniha) Knihu načetla Jana Stryková, která mi prostě nesedí a nikdy to už lepší nebude ;-). Ale případ jako takový je zajímavý, i když napínavý je pouze místy. Autorka se ve svém vyprávění nedrží pouze současnosti, tj. doby po zavraždění farářky, ale přibližuje také to, co činu předcházelo. Díky tomu se můžeme seznámit i s její osobou a udělat si vlastní představu nejen o ní, ale také o lidech, se kterými měla co do činění. Nicméně jsem měla trochu problém, s kým ve vesnici vlastně sympatizovat. Kromě toho jsem nepochopila pasáže o Žlutonožce, které spíše jen narušovaly plynulost děje. A pachatel a motiv se v průběhu vyšetřování vyloupnou také spíše jen tak nějak mimochodem. No a nakonec dojde k tragédii, ke které se schylovalo už delší dobu a ani Mildredina smrt jí nedokázala zabránit... Na úplný závěr již jen dodám, že kniha se určitě nebude líbit každému, ale já za sebe jsem ráda, že jsem se jejím prostřednictvím do Jukkasjärvi podívala ;-).

Taková neobvyklá upovídaná kriminálka, ve které se klade důraz na bravurní rukopis a umělecký dojem a zločin a následné vleklé vyšetřování je odsunuto na druhé místo. Autoři se v takovém případě snaží do námětu nacpat všechno možné. V Prolité krvi jde o malý ženský román, vyšetřování vraždy a veškerou faunu z okolí. Proto křivka námětu nekoordinovaně skáče, takže čtenář zažívá vlny zájmu a nezájmu. Alespoň tak na mě kniha působila. Například hlavní postava Rebecka Martinssonová se tu objevuje zřídka, zato psů a vlků je tu požehnaně. Ale jinak Åsu Larson neodsuzuji. Ve svém spisovatelském řemesle je velmi dobrá, proto věřím, že někdy příště bude její vyprávění ucelenější a na míru padne do určeného žánru.