Prokletí Spřízněných Záře Věčného plamene

'Pro každou jiskru, která přišla o své světlo a potřebuje jen trochu připomenout, jak začít opět zářit.' 'Čas má ve zvyku bolest smazat a ponechat člověku v paměti jenom to dobré.' Tak toto bolo naozaj ťažké! Oprava: Toto bol naozaj boj! Pretože ako blbka som si pokračovanie tejto úžasnej série nechala na pracovný týždeň a pri tých 555-ich stranách sa doslova nútila ísť spať a ísť do práce, keďže sa nedalo tak ľahko odtrhnúť... Prikladám si ruku v päsť na srdce a tým vzdávam autorke holt za celý tento nádherný fantasy svet, ktorý vytvorila a za to tornádo citov, ktoré pri tejto časti sršalo z každej stránky!!!!! Už len pri tej vernosti mi neraz vyhrkli slzy... Zamilovala som si Elušku světlušku, Taránka, Lůa a Soraeu a veľa ďalších postáv, no všetky pasáže s Henrim by som najradšej z knihy vyšklbla! A netrpezlivo čakám na tretiu časť :) Kde je??? "Vy všichni mě využíváte. Celý tenhle bohy zatracený rod mě využívá. Možná jsem se zatím rozhodla vyjít všem vstříc, ale to ještě neznamená, že si neuvědomuju, jak to je doopravdy. Jsem jenom obyčejná myš v jámě plné hladových zmijí." "Myš?" Naklonil se ke mně, až se mi prameny vlasů zavlnily v poryvech jeho trhaného dechu. "Možná jsme zmije, ale ty kurva nejsi žádná myš. Ty jsi zasranej drak." "Doneslo se ke mně, žes dala přes hubu starý Hanoverrový." Spadla mi brada. "To se fakt povídá?" "Říká se, žes ji přinutila padnout na kolena a prosit o odpuštění." "Cože?! Ne, bohové, nic takového se ne-" "A pak jsem slyšel, že jsi prý kopla Iléanu přímo do kozy. Do levý." "Fajn, teď vím jistě, že kecáš." „A pak jsi Jeanovi stáhla gatě, aby všichni viděli toho jeho malýho-" "Tarane," vykřikla jsem, ale to už mnou zmítal smích. "Kéž by, co?" zeptal se. Dloubla jsem ho do boku a on se zazubil. "Jen jsem chtěl zjistit, jestli tě tohle místo už dočista neokradlo o schopnost se smát."

Nemohla jsem odolat a četla hned pokračování, ale také moje myšlenky jsou divoké, smála se i plakala, stresovala celé jsem prožívala každou emoci - ano, obě knihy ve mně zůstanou ještě hodně dlouho je to zvláštní pocit, takové pobláznění!!! Kniha navazuje, kde skončil první díl a já myslela, že nenajdu lepší fantasy po sérii Začarované dopisy ( byla taky jiná , zvláštní a návyková.....), ale tohle byla jízda na horské dráze to napětí až jsem tajila dech, vzestupy a pády.... Pro každou jiskru, která přišla o své světlo a potřebuje jen trochu připomenout, jak začít opět zářit. Hlavně sledujeme Diem zažívá vnitřní boj, pomalu se vyvíjí a dozvídá se nejen o sobě, ale o všech kolem sebe... Luther, nedokáži toho muže popsat pořádně, je to láska, ty jeho slova a pocity jak popisuje......ty jo Henri ??? snad nechci psát své pocity Jako u prvního dílu i tady mám tolik otázek nových, co přijde dál??? I já hořím nedočkavostí a prožívám jejich svět, všechny intriky a chaos autorka mě okouzlila, ohromila vůbec jsem to nečekala. A měla strach, že v prvním díle autorka nasadila vysokou latku, ale druhý díl vás vystřelí a nepustí nebude se vám chtít opustit fantasy svět, rozhodně litovat nebudete, doporučuji!!!