Prokletí lesa Grimm

Na pokračování Tajemství lesa Grimm jsem byla hodně zvědavá. Sice nemůžu říct, že bych z prvního dílu byla kdoví jak odvařená, ale jakožto retelling na Červenou karkulku byl obstojný. Ač naši hrdinové doufali, že navrácením magické knihy zlomí prokletí, které les uvalil na jejich domov (Grimmskou dolinu), realita je bohužel jiná. Prostřednictvím knihy je jim sděleno, že ke zlomení kletby je nutné vypátrat vraha, jenž je za ni zodpovědný. A že se dotyčný viník skrývá v nebezpečném hvozdu. I přestože se Clara netoužila do Grimmského lesa vracet, je si vědoma, že díky svému daru má mnohem větší šanci na úspěch, než kdokoli jiný. S velkou obavou z budoucnosti a traumatem z minulých událostí se i s Axelem vydává na cestu, která rozhodne o osudu všech... Zatímco spousta jiných knih vás v úvodu přivítá klidnými pasážemi, Kathryn Purdie se s tím nemazala a nemilosrdně nás hodila do napětím praskajících scén, čímž si nás zaháčkovala hned od začátku. Velkým plusem bylo i to, že se příběh dobře četl. Kapitoly nebyly dlouhé a stránky rychle ubývaly. Když naše ústřední dvojice vstoupila mezi stromy, opět na nás dýchla znepokojivá atmosféra kouzelného nebezpečného hvozdu, v němž můžete natrefit na kohokoli či cokoli. Napětí a neblahé očekávání se nás zkrátka drželo jako žvýkačka na podrážce. Nicméně, čím dál jsem se v příběhu dostávala, tím víc zklamaná a otrávená jsem byla. Vinu na tom nesly především tři prvky. Zaprvé - hl. hrdinka. Pro všechno na světě, musela bych řádně zapátrat v paměti, kdy naposledy mě nějaká hl. postava vytáčela tolik jako Clara. Jestli jsem si myslela, že v prvním díle byly nejotravnější její myšlenkové pochody, které se z 90 % točily kolem záchrany matky, tady to bylo ještě o několik levelů horší. Clara tu byla de facto ztělesněním nevděčnosti, vzteklosti, pokrytectví a sebestřednosti. Rozčilovala mě stejně jako bzučení hladového komára během usínání. Zadruhé - romantická linka. Jak Clara byla příšerná, Axel byl zlatý. Pokud takovouto dvojici dáte dohromady, skončí to stejným průšvihem, jako když nalijete vodu do kyseliny. Jakožto romantičku mě nedokáže nic nakrknout víc, než když se "zamilované hrdličky" dohadují tři čtvrtě knihy. Strašné! A btw to závěrečné vyvrcholení jejich vztahu? Jako vážně? Mám dojem, že některé autorky to s genderovou rovností už kapku přehánějí. Za mě trapné, až to práská dveřmi. Zatřetí - neupřímnost a zatajování. Čím jsem starší, tím víc mě přivádí do varu příběhy à la nekonečné telenovely, kdy postavám trvá tři století, než si řeknou pravdu a pohnou se ve své komunikaci kupředu. A opět se to týkalo především Clary. No hrůza! Krom výše uvedených výtek mi připadaly slabé a nezajímavé pohádkové postavy, které se tu nově objevily. I v tomto byl první díl podstatně lepší. Nemluvě o tom, že rozplétání minulosti (kdo za co může a nemůže) bylo neuvěřitelně komplikované a zdlouhavé. Představa, že bych se knihou měla prokousávat znovu je pro mě stejně lákavá jako spořádání pěti kil citrónů. Shrnuto a podtrženo - druhý díl mi zkazil dojem z celého příběhu. Byl ponurý, zbytečně natahovaný a místy i nezáživný. Odhalení vraha ani rozřešení zápletky ve mně nezanechalo žádný "wau efekt" a o romantické lince se už raději zmiňovat nebudu. Takže ne. Tohle mě fakt nezaujalo a pevně doufám, že až narazím na další retelling Červené karkulky, bude podstatně lepší než tento.