Prodloužená jízda

Václava Koptu jsem si coby komika začal všímat po jeho návštěvě v talk-show Karla Šípa v roce 2013. Ne že bych vyloženě sledoval jeho následující comeback, ale věděl jsem o něm a oblíbil si ho. Když pak (po sedmi letech) vyšla kniha jeho humorných vzpomínek, nedokázal jsem přečtení dlouho odolávat, obzvláště když rozsah činí bratru sto třicet stran i s ilustracemi. A světe div se, dostavilo se mírné zklamání. Hned několik prvních historek mi bylo povědomých z jeho televizního vystoupení a vzhledem k tomu, že ani tehdy nebyly nijak třeskutě vtipné, literární podoba jim prospěla pouze v tom, že jsou řemeslně krásně napsané. To je ostatně asi největší Koptova přednost, hrát si se slovy. Nepokouší se o krkolomné výstřednosti, ale starosvětsky využívá možností nápaditých metafor. Problém je, že příběhy samy o sobě jsou spíše milé než zábavné a ve finále jich není příliš. Takže když v závěru autor slibuje do roka nebo dvou pokračování, člověka bezděčně napadne, kde je vlastně chce nabrat.

Krátká kniha příběhů a vzpomínek z hereckého prostředí i života od tohoto oblíbeného herce se četli dobře.

Děkuji panu Koptovi za ukázku práce s jazykem. Takovou péči si ta naše krásná čeština ještě neužila snad v žádné z knih, které jsem doposud četla! Chtěla jsem ubrat hvězdičku, protože se mi dostalo spíše takového jemně úsměvného vyprávění, zatímco jsem čekala opravdu velkou bžundu. Nicméně za tu hru se slovy bych potřebovala jednu hvězdu navíc přidat. Pobavila jsem se a ještě tu svou "anglikanismy" bolavou dušičku trochu potěšila.

Václava Koptu jsem si coby komika začal všímat po jeho návštěvě v talk-show Karla Šípa v roce 2013. Ne že bych vyloženě sledoval jeho následující comeback, ale věděl jsem o něm a oblíbil si ho. Když pak (po sedmi letech) vyšla kniha jeho humorných vzpomínek, nedokázal jsem přečtení dlouho odolávat, obzvláště když rozsah činí bratru sto třicet stran i s ilustracemi. A světe div se, dostavilo se mírné zklamání. Hned několik prvních historek mi bylo povědomých z jeho televizního vystoupení a vzhledem k tomu, že ani tehdy nebyly nijak třeskutě vtipné, literární podoba jim prospěla pouze v tom, že jsou řemeslně krásně napsané. To je ostatně asi největší Koptova přednost, hrát si se slovy. Nepokouší se o krkolomné výstřednosti, ale starosvětsky využívá možností nápaditých metafor. Problém je, že příběhy samy o sobě jsou spíše milé než zábavné a ve finále jich není příliš. Takže když v závěru autor slibuje do roka nebo dvou pokračování, člověka bezděčně napadne, kde je vlastně chce nabrat.

Krátká kniha příběhů a vzpomínek z hereckého prostředí i života od tohoto oblíbeného herce se četli dobře.

Děkuji panu Koptovi za ukázku práce s jazykem. Takovou péči si ta naše krásná čeština ještě neužila snad v žádné z knih, které jsem doposud četla! Chtěla jsem ubrat hvězdičku, protože se mi dostalo spíše takového jemně úsměvného vyprávění, zatímco jsem čekala opravdu velkou bžundu. Nicméně za tu hru se slovy bych potřebovala jednu hvězdu navíc přidat. Pobavila jsem se a ještě tu svou "anglikanismy" bolavou dušičku trochu potěšila.