Procitnutí slečny Primové

Tuto knihu jsem si pořídila a rozečetla na základě lákavé anotace. A musím říct, že jsem ji po dočtení nakonec odkládala s určitými rozpaky a s pocitem, že vlastně nevím, co si o knize mám myslet. Líbil se mi jazyk, kterým kniha byla napsaná, četlo se to pěkně, snadno, rychle. Způsob, jakým se tu přistupuje ke vzdělávání, mi přišel docela zajímavý a nutil mne přemýšlet nad tím, jakými způsoby se člověk vlastně k vědění dostává. To se mi líbilo. Rozpaky ve mně působil vztah hlavní hrdinky Prudencie se záhadným "mužem z křesla", který naši hrdinku zaměstnává. Docházelo tam mezi nimi k určitému napětí, vypjatým rozhovorům, kdy se naše hrdinka cítila z určitých důvodů pokořována, a celkově ten vztah mezi nimi byl dost zvláštní - a já si vlastně nejsem jistá, jestli správně rozumím tomu, o co mezi nimi vlastně šlo. Fakt jsem z toho zmatená. Nevím, jestli je to jen můj dojem, ale u Prudencie mi přišlo, že tu platí nomen omen - Prudencie se mi zdála prostě prudérní, upjatá. A některé ty rozhovory tak byly pro mne vedené poněkud na sílu a úplně zbytečně, jako že kdyby Prudencie nebyla tak upjatá, ušetří si tím spoustu problémů a čtenář by byl ušetřen křečovitých rozhovorů. Poslední třetina knihy mi pak přišla tak trochu jak z červené knihovny, což mi přišlo trochu na škodu. Nakonec tedy jen 3 hvězdy z 5 a asi to nebude úplně kniha, ke které bych se chtěla vysloveně vracet.

Zvláštní to kniha.....Četla se lehce, byť neměla nijak oslnivý příběh, byla vlastně tak trochu o ničem. K hrdinům jsem si díky stylu psaní nevytvořila žádný vztah, což se mi u ostatních knih nestává.