Problém převozníka

Tento komentář nebude ani tak o tom, jaká kniha je, jako spíš o tom, jaká by mohla být. Mohla, kdyby si nakladatel dopředu vyjasnil s autorem jeden žánr, kterého by bylo dobré se držet. Já po knize sáhnul, protože námět „ředitel venkovské malotřídky na přelomu 80. a 90. let“ mne zajímal. Po nejistém úvodu se děj rozeběhne a začne být velmi humorný (např. skvělé líčení ochotnického divadla!). Což se postupně vytratí, takže humoristická kniha to není. Po přečtení jsem tady v Databázi knih narazil na to, že je to zařazeno jako Erotika. Ta to tedy také rozhodně není. Ano, jsou zde občas nějaké samičí pasáže (snaha autora ulevit tenzi?), ale spíše deklarují spisovatelův narativ vztahů, že život není nic jiného než neustálé vyhlížení obou pohlaví, kdo by kde a s kým. Pomíjím jednu velmi naturalistickou scénu ke konci, která knihu sráží směrem k suterénu. Kniha by to byla přímo skvělá, kdyby se redaktor nerozpakoval autorovi škrtat. A to dost často, věci by to jenom prospělo. A nemám teď na mysli jenom převoznické kapitoly. Pokud měly být pokusem o filosofii, mne nijak nezaujaly. Ale jinak text především osvědčuje bohaté situační myšlení i hodně originální práci s jazykem, ta netradiční, ba přímo originální slovní spojení mě bavila celou knihu. Děj je silnější v první části, v době totality. Není to ale zdaleka jediná kniha, které líčení porevoluční doby nijak oslnivě nejde. Co si zaslouží vypíchnout jsou do textu vtělená zobecnění z uvažování a jednání postav. Pozorovací talent a vcítění do psychologie hrdinů. V tomto kritériu se dílo blíží kvalitním románům 19. století. Když pominu otázku „nadrženosti na to jedno“, vše ostatní je v ději dost uvěřitelné. Především boje hlavního hrdiny se svojí nerozhodností a přešlapováním. Nejsilněji z toho vyčnívá téma mužské krize středního věku, o tom autor evidentně něco ví a skvěle to zpracoval. Za přečtení kniha stojí, ale kdyby se pár atributů změnilo, mohlo to být podstatně lepší.