Přízrak z mokřadů

Kniha má všechny atributy, které dovedou naštvat. Třeba rozvlátou dějovou linii nebo hodně pomalé vyprávění. Není to jednoduché čtení, žádá si trpělivost a nakonec to stojí za to. V popředí stojí úchvatné, pestré prostředí s pitoreskními postavičkami, které si nesou svůj úděl. Je tady hodně popisů všeho, flory, fauny, zákoutí. Dlouhé věty jenom dokreslují ospalost a pomalu se nabalující události. To také dovede naštvat, ale patří to k ději. Mají smysl. Je to kniha pro ty, kteří dovedou ocenit atmosféru, zaujímavé postavy, kterým se stávají nepěkné věci a ne vždy to dovedou zvládnout. Je tady hodně závislostí, hodně záště, starých křivd. Troufnu si poznamenat, že obdobný příběh je pro našince těžko stravitelný. Velké plus si zaslouží výborný překlad pana Žáčka, který dovedl udržet autenticitu originálu. I díky němu je možné knihu považovat za malý poklad.

Malé městečko Alligator Point v americké Louisianě, mokřady, tajemná legenda a děti, které mizí beze stopy. Zní to jako recept na pořádně ponurý příběh… a on i je, ale mně nějak vůbec nesedl způsob, jakým je kniha napsaná. Alligator Point je místo, kam byste asi na dovolenou nevyrazili. Na první pohled se totiž zdá, že tu žijí jen podivíni, alkoholici, ve velké míře tu lidi sžírá rakovina a všude, kam oko dohlédne, jsou jen bažiny a nebezpečí. Žije tu ale taky jedna milá osůbka, devítiletá Pontiac. Zvídavá, chytrá a odvážná. Maminka jí zemřela, otec od rána do večera nasává a nevšímá si jí a malá Pontiac se toulá mokřady, zapisuje si všechny své poznatky a události do deníčků. (Tady jsem si úplně říkala, jak výrazná podobnost je s knihou Kde zpívají raci, tam taky figuruje děvčátko žijící pouze s otcem alkoholikem uprostřed bažiny a vše si kresbou zaznamenává do deníčku. Jestli jste “Raky” nečetli, moc je doporučuji.) Jednoho dne zmizí malý chlapec Billy, kamarád Pontiac, a pak přibývají další zmizení. Na mysl tak lidem přichází legenda o Pištci (paralela s Krysařem), který si odvádí děti a tím trestá obyvatele městečka za hříchy a nesplacené dluhy jejich předků. Podaří se hrdinům příběhu zvrátit plány bájného přízraku a ochránit ostatní děti nebo všichni špatně skončí? Kniha má silnou atmosféru, dusná Louisiana, bažiny zahalené tajemstvím a pocit, že na každém kroku číhá něco, co potkat rozhodně nechcete. Nejedná se ale klasický horor, kde jedna děsivá scéna střídá druhou. Je to spíš velmi pomalý příběh primárně o vině a dluhu, které si město předává z generace na generaci, a o tom, že minulost se někdy odmítá nechat pohřbít. Pomalé tempo knihy mě nedokázalo udržet v intenzivním napětí, spoustě slov jsem neporozuměla a autor taky odkazuje na řadu filmů nebo příběhů, které vůbec neznám. Bohužel jsme si s knihou nepadly do noty a neoslovila mě tak, jak jsem doufala. ZajímavostV doslovu se dozvíte, že autor Romero měl mnoho let tento příběh napsaný takzvaně do šuplíku, ale nikdy jej nedokončil. Až po jeho smrti zápisky dostal do ruky spisovatel Kraus, který je poskládal dohromady, doplnil a stal se tak spoluautorem tohoto díla. Za poskytnutí knihy k přečtení a recenzi moc děkuji @knihydobrovsky