Příště bez citronu

Ze čtení této prakticky absolutně neznámé české knihy jsem měla původně docela strach. O to víc jsem byla mile překvapená, když jsem zjistila, že jsem k tomu neměla nejmenší důvod. Ano, ta kniha obsahuje opravdu hodně vnitřních monologů hlavní postavy, nicméně v tomto případě to absolutně nebylo na škodu, protože právě díky tomu máme možnost proniknout do myšlení hlavní hrdinky hlouběji a to je přesně to, co vzhledem k tomu, čím si prošla, chcete. Anotace to nezmiňuje a já tu tudíž nechci nic spoilerovat, i když si myslím, že kdyby anotace hlavní téma knihy vyzradila, nalákala by k přečtení mnohem více čtenářů, jelikož právě tohle téma není v literatuře dle mého názoru dostatečně zpracováváno a už vůbec ne v literatuře české. Navíc kniha je v tomto ohledu i sama poněkud předvídatelná, je vidět, že autorka se snažila spíše popsat snahu vyrovnání se s takovou událostí, než že by cílila na takový ten "wow efekt", protože v momentu, kdy je v knize zmíněno, co se hlavní hrdince stalo, je Vám to už stejně dávno jasné. Líbí se mi, že kniha ale nepojednává pouze o tom, ale také o přátelství, o tom, jak těžké je se svěřit či vyrovnat sám se sebou, ať už se jedná o cokoli. A v neposlední řadě mě potěšil také fakt, že kniha nekončí žádným klišé, kdy se vše jako mávnutím kouzelného proutku vyřeší a všichni žijí šťastně až do smrti. Ne všechno se totiž dá vyřešit tak snadno a rychle, aby se to do této knihy vlezlo, a právě díky tomu kniha působí tak autenticky a realisticky. Nebude se Vám to ale líbit, pokud Vám vadí vulgarismy, špetka erotických scén a hlavně jazyk, který si nebere servítky. Autorka se nebojí nechávat postavy mluvit narovinu, bez eufemismu, cynicky či sarkasticky, ale vzhledem k tomu, že já mluvím stejně, nemůžu si stěžovat :) Vytkla bych snad jen skutečně velké množství chyb, člověk má pocit, že čte rukopis, ne hotovou knihu, nicméně to je chyba spíše nakladatelství než samotné autorky a příběhu to nijak zásadně neubližuje :)

Kniha, která neurazí a mně ani moc nenadchla.