Přísně tajný spolek svérázných čarodějek

...Být milován a přijímán přesně takovej, jakej jsi – copak to není to, co všichni hledáme?... Pokud vaše srdce v téhle přetechnizované době ještě neokoralo, pokud umíte snít a třeba zrovna potřebujete pohladit po duši, může tohle být kniha pro vás. Laskavá, hřejivá, plná zlatého prachu a lidí, se kterými byste chtěli bydlet. Nebo alespoň sousedit. Přiznávám, že je to romanťárna jak bič a tiše jsem doufala, že si autorka bude věřit natolik, že v tomhle příběhu prozářeném láskou a touhou po ní, ve kterém to jiskřilo nejen magií, nesáhne po poměrně detailním popisu lásky fyzické. Podle mě to nebylo potřeba, ale nestalo se, takže to pro mě diskvalifikuje knihu jako četbu pro děti, kterou klidně mohla být. Každopádně si pro sebe tuto knihu zařadím do své literární lékárničky do šuplíku "antidepresivum" a půjdu si uvařit nějaký čaj s vůní lesa. Měla bych to udělat častěji. ..."Někdy se může zdát, že jsme jen divné a jiné než ostatní, ale pravdou je, že jsme úžasné. Jsme součástí země pod námi a nebe nad námi. V našich žilách se zračí vzory řek a kořenů. V kostech se nám třpytí svit Slunce a Měsíce..."

Podle názvu jsem čekala větší zábavu. No, byla to spíš nuda, postavy mě moc nebavily, ale víme jejich barvu pleti, což si autorka hodně užívala a bylo to tam zmiňované dost na sílu. Ale hlavně kniha pro mladé s tolika zbytečnými vulgarismy, které mě vždy spíš zarazily, než pobavily (předpokládám jejich účel). Každopádně svérázné čarodějky nečekejte... spíš táhlý děj se špetkou romantiky. Za mne podprůměr.