Příprava kvasu na výrobu slivovice (a ostatních pálenek)

Druhá kniha z modrého kontejneru. Na ty dávno odešlé podzimky rád vzpomínám. Po dešti se v noci vylíval do kanálu přepálený mač (tak se u nás říká kvasu), takže celá obec krásně voněla a vzduch byl tak silný, že by nadýchal i psychiatr Karel Nešpor. Přístroj byl měděný s víkem (křidlou), které se k hrnci utěsňovalo těstíčkem z vody a mouky. Lihoměry nebyly, takže se na sporák dal plecháček s mačem, zadělal se plechovou nálevkou, a jak to začalo vařit, škrtla se sirka a podle plamene každý správný Pomněnkovýdědek věděl, jestli už se musí pálit nebo ještě počkat. Ke knize. Zaujme už podtitul: „Výroba slivovice a její léčivé účinky“. Jak známo, léky se berou ráno, v poledne a večer... Na zadní straně knihy se dozvíte další závažnou informaci: „Slivovice a ovocné – zeleninové šťávy jsou nejlepší prevence proti nemocem.“. Je to kniha celkem podrobná (75 kapitol), ale praktická výuka u zkušených paličů byla daleko důležitější. Dnes už se dá v prověřených webových obchodech koupit i dobrá pálenka z mrkve nebo černého bezu a snob si pořídí lahev oskerušovice 0,5 litru za 2 990 Kč. Ke konci knihy je uveden Abecední seznam pálenic v ČR z roku 1999.

Knihu bych zařadil do filozofické literatury. A pokud je někdo proti, můžeme to po patřičné fermentaci břeček a úpravě vypálením probrat - nejlépe na Slovácku. Jenom škoda, že J.A.Zentrich už u toho fyzicky nebude.