Případ ztraceného dědictví

Hledání pokladu je zatraceně složitá záležitost, o tom by mohli hodně vyprávět dobrodruzi jako Robert Langdon a mnozí podobní. Hlavní hledačkou tajemství obrazů a majetku veleznámého malíře Raffaela Santiho je právnička, a proto těch akčních scén není tolik jako jinde. Spíše se hodně rozpráví a vysvětlují různé rodinné zádrhele. Na mně jich bylo až mnogo a váhám jestli si přečtu další díl, na který je zřejmě zaděláno.

Anotace slibovala napínavý příběh o Arianě, která přijíždí do Říma převzít dědictví po milované tetě Lili. Jenže místo poklidného převzetí majetku ji čeká šok – teta je mrtvá a vše nasvědčuje tomu, že nešlo o přirozenou smrt. Když se Ariana dozví o tetině osobní ochrance, odposleších a zvláštním zájmu o triptych Santiniho obrazů, začíná rozplétat složitou síť rodinných tajemství, závistí i dávných křivd. Na první pohled se zápletka jeví opravdu zajímavě – spojení rodinné historie, uměleckého dědictví a detektivní záhady působí slibně. Autorka čtenáře vede do minulosti rodiny, odhaluje skryté vztahy a napětí, které se táhne napříč generacemi. Ústřední linka kolem vzácného triptychu je nepochybně nejpoutavější částí příběhu. Přesto jsem měla z knihy poněkud rozporuplné pocity. Děj je často zahlcen množstvím postav a vedlejších motivů, které odvádějí pozornost od hlavní zápletky. Pátrání se místy zbytečně zpomaluje a některé informace působí spíše jako výplň než jako součást napětí. Styl psaní mi připadal trochu zvláštní – ze začátku jsem se do něj dokázala ponořit, ale později se mi kniha četla stále hůře. Závěrečné rozuzlení přináší odpovědi na otázky kolem triptychu i rodinných tajemství, ale dojem zůstává spíše průměrný. „Případ ztraceného dědictví“ je směsicí detektivky a rodinného románu s dávkou tajemství, která zaujme milovníky spletitých zápletek, ale pro mě osobně je děj příliš zdlouhavý a pomalý. Zajímavý nápad, ale komplikované zpracování.