Případ smějících se mrtvých

Jelikož druhý díl série s Van Reedovou a Harry Steinbeckem - Případ krvavé žně skončil velmi zajímavými informacemi, nemohla jsem jinak než sáhnout po třetím díle v angličtině, protože bych nevydržela čekat na český překlad. (EDIT: Nyní už je venku a určitě si ho přečtu!) Od té doby, co se Van s Harrym vrátili z Alku a Duluthu, se Van Harrymu tak trochu vyhýbá, špatně spí a opět se jí vrátily noční můry, ve kterých figuruje Frank Roth. Van se snaží vypátrat, co se s ním stalo a kde skončily její "sestry" z Frankovy farmy, na níž strávila své neveselé dětství a dospívání. Také se dočasně stará o boxerku Owl, která se ocitla v útulku, kde Van vypomáhá. Když je Van povolána na místo činu, na kterém se vedle mrtvoly našla její průkazka, stává se tak trochu podezřelou číslo jedna. Tělo s podivně strnulým úsměvem patří Emily Barrisové, původní majitelce boxerky Owl. Evangelinin kolega Kyle najde spojitost se třemi případy mrtvých šestnáctiletých dívek z roku 1986, které také byly nalezeny s tímto podivně hororově strnulým úsměvem. Tyto staré případy ale byly kvůli nedostatku důkazů uzavřeny jako sebevraždy. Van se musí ponořit do vyšetřování dávných případů a znovuotevírání starých ran rodin obětí, aby tak dopadla pachatele v přítomnosti a očistila své jméno dříve, než vyplavou na povrch její děsivá tajemství. Když je nalezena další podobně vypadající mrtvola, začíná být Van jasné, že je to velmi osobní. Tento díl se opět vrací k vyprávění hlavně z pohledu Van, ale také z pohledu čtyř dívek, z nichž tři skončily mrtvé v roce 1986. Jedna z dívek nám potom přináší další pohledy z následujících let až do přítomnosti. Van se ve vzpomínkách opět hodně vrací na Frankovu farmu, jako v prvním díle, takže se čtenářům naskytne další pohled na různé traumatické události a situace z Vanina života. Příběh má spád, je opět plný napětí, šokujících odhalení a zajímavého zakončení. Ráda bych věřila, že se s Van a Harrym ještě někdy setkáme, ale konec působí jako rozloučení s postavami. (Doufám, že se pletu.) Van i Harryho jsem si během těch 4 knih (když počítám i ten kratší prequel) velmi oblíbila a nerada se s nimi loučím. Ovšem i ostatní knihy autorky mají velmi vysoká hodnocení, takže jistě ještě nějakou vyzkouším. Určitě doporučuji všem milovníkům napětí, ale hlavně fanouškům série, kteří si stejně jako já oblíbili Van a Harryho.

Už předchozí díly mě dokázaly zaujmout, takže jsem byla zvědavá, jak autorka celou sérii uzavře. Tentokrát se příběh vrací k případu z minulosti a postupně propojuje staré události se současným vyšetřováním, přičemž nechybí napětí, tajemství ani postupně odhalované souvislosti. Bavilo mě, jak se jednotlivé střípky skládaly dohromady, a především jsem ocenila, že se příběh nesoustředí jen na samotný případ, ale zároveň uzavírá i osobní linku hlavních postav. Právě ta pro mě byla v rámci celé série důležitá a jsem ráda, že jí autorka věnovala dostatek prostoru. Van a Harryho jsem si za předchozí díly stihla oblíbit, takže jsem jejich příběh nechtěla opouštět jen prostřednictvím vyřešeného případu. Závěr proto vnímám jako přirozené a důstojné zakončení celé série, které dokáže uzavřít podstatné otázky a zároveň ponechává dobrý pocit z toho, kam se postavy dostaly. Celkově jsem si tuhle sérii užila a poslední díl podle mě splnil to, co od jejího zakončení očekávám. Nebyl pro mě jen dalším samostatným případem, ale především tečkou za příběhem, ke kterému jsem si během předchozích knih vytvořila vztah. Jess Lourey mě tímhle příběhem přesvědčila, že její tvorbě stojí za to věnovat pozornost, a pokud budu mít možnost sáhnout po dalších jejích knihách, rozhodně to udělám ráda.