Princezna z Nekonečného hradu

Neuvěřitelný bizár, což se celkem dá očekávat už jen pohledem na obálku. Příběh pracuje s tématem multiverza, paralelních a zrcadlových světů. Nekonečný Hrad, nebo spíš Věž, je paralela světa. Čtenář sleduje dvě příběhové větve, dvě varianty reality, součást nekonečného multiverza. Příběh čerpá z reálné historie, nicméně sám o sobě je hodně divný – slabě řečeno, typicky japonsky ujetý. Objevují se religionistické odkazy na karmu, peklo, nekonečný cyklus. Věže mi chtě nechtě dost připomněly Howeyho Silo. Scény a obrazy jsou často explicitní – opět obálka napoví, plné brutálního a krvavého násilí, roztrhaných těl, mučení, zrůd, dlouhé smrti a pochopitelně též sexuálního násilí, sexu, porna, opět někdy hodně divného, násilného, ujetého. Chapadla sice chybí, ale jiné fajnové zrůdnosti tento zjevný nedostatek plně nahrazují. Z počátku jsem měl obavu, že děj ve dvou věžích bude obtížné sledovat, ale netřeba se toho bát, čte se to dobře. Kresba je klasická, jasná, čistá, srozumitelná a detailní. Vyplatí se důkladně prohlížet jednotlivé drobnosti v obrazech, zejména v těch celostránkových. Konec je pak čirý chaos. Bavil jsem se docela dost, ale na hledání dalšího hlubšího smyslu jsem rezignoval.

Docela jsem se toho bál. Bál jsem se, že to bude příliš psychedelické a příliš sexuálně zvrácené. Měl jsem strach, že tu logiku rozštěpeného hradu nepoberu. Ale všechny moje obavy byly liché. Ten svět a pohyb v něm dávají smysl. Je to zábavné a nabízí to nečekané možnosti a pasti. Sexuálně zvrácené to teda trošku je, ale takovým tím vtipným způsobem, kdy jsem se těm nápadům musel smát. Navíc je tam ta erotika jenom na pár stránkách a rozhodně není tím nejdůležitějším v příběhu. Takže jo, je to zábavné a bavil jsem se. Zajímavé je i to, jak je místy děj vyprávěný paralelně v obou rozštěpených hradech. Prostě to má dobré nápady. Šintaró Kago napsal ještě jednu knihu ze světa nekonečného hradu, tak doufám, že se jí u Arga dočkáme.