Princezna nevěsta

Vtip je v tom, že Princezna nevěsta není koncipována jako klasická fantasy, ale spíše jako parodie na rytířské romány. William Goldman tahle díla vždycky miloval, ale uvědomuje si jednu zásadní věc – pro spoustu čtenářů jsou v jádru nestravitelná. A tak si pro vlastní potřebu vytvořil fiktivní spis fiktivního autora, které z fiktivní tisícovky stran zkrátil na faktických dvě stě padesát. Vznikl tak fantastický příběh plný kouzelných dialogů a frází, které utkví v paměti každému, komu se dostane do rukou. Je tu vše, co má správné dobrodružství mít, přičemž ničeho není moc ani málo, a výsledek ještě rámuje naprosto kouzelný humor. Možná trochu staromódní, ale pořád nepřekonaný. Ve výsledku perfektně odvedené řemeslo mnoha cenami ověnčeného scenáristy. Skvostný dojem kazí pouze druhá část, která obsahuje první kapitolu volného pokračování pod názvem Beruščino dítě. Nemůžu říct, že by se nepovedlo, jen už to prostě není ono. Smát se opakovanému fórku baví pouze do chvíle, než začne nudit.

Goldman musí být geniální. Knížku jsem si užívala asi jako obrovskou porci dortu se zmrzlinou (a to něco znamená!). Líbila se mi víc než film, možná proto, že se autor věnoval víc všem postavám, na což ve filmu nezbylo místo. Celá historka s Morgensternem mě ale moc nebrala, občas se mi zdála i rušivá. Beruščino dítě už vzniknout nemělo. To jsou ale jediné dvě vady na kráse knihy, která je v žebříčku nejkrásnějšch knih světa, a to jen díky svému potenciálu! :)