Čtivě napsaná biografie o princi Philipu (1921-2021), který stál skoro celý život po boku své nevšední ženy, královny Alžběty, s níž se oženil v roce 1947. Dobře jí podporoval. Je spřízněn s královnou Viktorií, s ruskými cary, s dánskou královskou rodinou i německou aristokracií. Je to někdejší princ řecký a dánský. Vévoda z Edinburghu měl přísná osobní pravidla: Buď nejlepší. Nevzdávej se. Přijímej výzvy a vyrovnej se s nimi, užívej úspěch díky svým schopnostem a ne díky štěstí. Byl na sebe (i na následníka trůnu Charlese) až tvrdý (houževnatost a tvrdost byla podmínkou přežití, což se naučil už v Královské námořní akademii). Definuje ho síla charakteru, smysl pro povinnost, měl v sobě i v mládí dobrodružného ducha, po celý život smysl pro humor, v dospělém věku byl sarkastický. Kdyby projevoval emoce, selhal by, proto své emoce nedával najevo, měl silnou vnitřní obranu a uměl se přizpůsobit okolnostem. V dětství neměl domov, žil v exilu u šlechtických příbuzných, střídavě v Německu a v Anglii, kromě paláců též po internátech. Matka Alice, pravnučka královny Viktorie, byla nemocná a nemohla se o něho řádně starat a tak se naučil být co nejvíce samostatný a nefňukat. Chlapci v internátě museli být stále zaměstnáni, aby se vyhnuli nebezpečí úpadku zdatnosti, podnikavosti a elánu, péče a dovednosti, kázně. Později se stal poručíkem královského námořnictva. Většina knihy se pochopitelně věnuje jeho dospělému věku... Mezi jeho četné zájmy patřilo množství sportů. Kniha je korektní, jak to u životopisů aristokratů obvykle bývá, takže se zaměřuje hlavně na klady tohoto nevšedního, pohledného muže, jen občas má autorka narážku na něco. I tak je to dobře napsáno a poskytlo mi to mnoho informací o členu královské anglické rodiny. Kniha má fotografickou přílohu.

Musim se priznat, ze jsem postavu prince Philipa nijak vyrazneji nestudovala a donutila me k tomu az jeho smrt. Hodne me jeho osobnost zaujala a to hlavne proto, ze i presto, ze byl po cely zivot nucen prebyvat ve stinu sve zeny a to jiste pro chlapa nebylo jednoduche, tak i tak byl pro svou zenu neutuchajici celozivotni podporou. Co mi u knizky vadilo bylo, ze autorka vse nekolikrat opakovala a shrnovala, coz je dozajista nesvarem novinaru. Ale ocenuji jeji komplexni zpracovani vevodova zivota a vytvoreni jeho realne osoby tak, jak to novinove clanky a televizni vysilani nedokazou zachytit. S nekterymi jeho zasadami ci nazory nebo pohledem na vychovu deti jsem nesouhlasila, ale kdo z nas vi, jak by vychovaval cleny kralovske rodiny a budouciho krale. Vlivem sveho osudu nedaval najevo sve emoce, ale verim, ze v jadru to byl velmi laskavy clovek. Super byla i fotograficka priloha knihy.