Příliš jednoduchý život

Druhé setkání s autorkou - po Kašmírovém šálu jsem chtěla "něco lehčího", ale v první řadě žasnu nad tou změnou stylu. A emočně lehčí čtení to taky nebylo... Příběh mi připomněl knihy Diane Chamberleinové (dítě s postižením, rodinné tajemství, určitý rozklad rodiny, anglické pobřeží...). V náručí držel dítě, své dítě. Ale to nemohl být Dinin a jeho potomek. On nechtěl dělat každý den kompromisy, aby slavili jen malé a dílčí úspěchy. Necítil v sobě ani nejmenší záchvěv lásky, takové té lásky, kterou cítil všude kolem sebe na porodním oddělení. Pro něj vztah, který měl s Dinou, nadán podivuhodnou dokonalostí. A nemohl ho zničit či dokonce i ohrozit tím, že by přijal za své nedokonalé dítě. Nemohl... Na základě rozumné úvahy také rozhodl o osudu Sáry... Malcolm řekl: "A oni si mysleli, že jste úžasný muž. Jste profesor, nebo ne?" Mluvil bez emocí, jenom se trochu divil. Matthew se usmál. "To není vždycky výhoda," odpověděl a měl na mysli inteligenci. "Nemůže vám vždycky zaručit odvahu, soucit, ani pochopení. Ale miloval jsem svou ženu. Tak, že jsem nedovolil, aby ten nejmenší nedostatek nenarušil ani neohrozil náš perfektní vztah. A tím, že jsme zavrhli Sáru a potlačili jakýkoli náznak její existence, jsem byl přesvědčen, že jsem to dokázal. Ale místo toho jsme s Dinou vstoupili do království nepřátelského ticha, které trvalo čtrnáct let." (s. 188, 267-8)

Knížka se mi docela dobře četla, ale paní už mě tím fňukáním po dřív nechtěné dceři trochu lezla na nervy. To, že ji pak unesla, tak tím tomu nasadila úplně korunu. Trochu jsem byla zklamaná po nadšení z Iris a Ruby. Tohle bylo proti tomu hodně naivní.