Příhody Tappiho ze Šeptajícího lesa

Já bych Tappiho hodnotila jen třemi hvězdami, ale můj syn byl nadšen. Četli jsme nahlas před spaním. Jindy zvládáme čtení takové jazykové virtuozity jakou mají Lichožrouti, tentokrát měale můj posluchač překvapil a pro mě jednodušší knihu si užíval, dokonce se rovnou smál nahlas. Mě přišla kniha prostá a přímočará, nezáludná, ale možná proto, že je v ději přátelství, pro které stojí za to bojovat, dobrý úmysl a spousta sympatických hrdinů, líbila se u nás nakonec vlastně hodně. Asi i ten přece jen jednodušší jazyk, kterým je napsaná, nepříliš rozvité souvětí a celkově velká upřímnost, sedí dětem lépe. Je pravda, že velrybu jsem hrála a schválně si užívala záměrně trochu hlubší hlas, ale stejně si myslím, že by se ten můj malý viking smál nahlas tak jako tak. A čarodějnice Skřípatá ani nemusela mluvit, stačil ten úžasně vtipný obrázek sám o sobě. Takže nakonec za mě 3 hvězdy, za mladého pána nejspíš rovnou 5 a v průměru to dává 4 hvězdy. A když přimhouřím oči, tak za ty ilustrace a krásně vymyšlené kamarády bych i já ty 4 dala.

Tappiho příběhy nás bavily moc. Jsou dobrodružné, ale přitom milé (ilustrace dělají minimálně půlku dobrého dojmu) a ukazují, že se vyplatí táhnout za jeden provaz a že i když máme nějaké slabiny, neznamená to, že nemáme na světě své místo. (Mně osobně je obzvlášť sympatický Chichotek.)