Příběhy z válečných a poválečných Sudet

Mám rád příběhy ze sudet, protože jak jsem se již zmínil, sám pocházím ze sudet, a vím, že zde neprobíhaly zrovna dýchanky po válce. tato kniha je složena ze čtyř příbhů lidí, kteří zde žili před válkou, za války a hlavně po válce. Tak jako většina německo čských rodin, musela odejít, v tom lepším případě do Německa, prakticky jen z holým zadkem. Ano, byla to krozná doba, kdy takzvaní partizáni, určovali co se bude dít. nebylo odvolání, což je krásně vidět hlavně v posledním příběhu, který se táhne přes nástup komunistů a rodina, která měla nějaký punc, měla prostě smůlu. byl to opravdu boj o každodenní přežití, kdy jste nevěděli co Vás čeká zítra, nebo jestli vůbec nějaké zítra bude. na druhou stránku, až na poslední příběh, mě kniha úplně nepohltila, četl jsem již lepší, ale přece jenom je to příběh, na který nesmíme zapomenout.

O tom, jak to tehdy bylo a co bylo s poválečným odsunem Němců spojeno, už toho bylo napsáno mnoho. Každý si tak může vybrat, jestli podpoří názor, že si za to Němci mohli sami a vše s tím spojené si zasloužili anebo v něm převládne pocit, že se to mělo tehdy odehrávat víc s důrazem na spravedlnost. On ten vyšší princip mravní se dá vztahovat i na tuto situaci... Kniha má několik kapitol, které jsou sestavené tak, že gradují, od poměrně suchopárného líčení historie jednoho rodu k trochu odlehčeným vzpomínkám, stylizovaným do pohledu dětského pamětníka, až k nejsilnějšímu příspěvku - z kroniky rodu Lehmannových. Seznámení se s osudy této rodiny pak může v rozhodování se v oné otázce spravedlnosti významně napomoci...