Příběhy z válečných a poválečných Sudet

Mám rád příběhy ze sudet, protože jak jsem se již zmínil, sám pocházím ze sudet, a vím, že zde neprobíhaly zrovna dýchanky po válce. tato kniha je složena ze čtyř příbhů lidí, kteří zde žili před válkou, za války a hlavně po válce. Tak jako většina německo čských rodin, musela odejít, v tom lepším případě do Německa, prakticky jen z holým zadkem. Ano, byla to krozná doba, kdy takzvaní partizáni, určovali co se bude dít. nebylo odvolání, což je krásně vidět hlavně v posledním příběhu, který se táhne přes nástup komunistů a rodina, která měla nějaký punc, měla prostě smůlu. byl to opravdu boj o každodenní přežití, kdy jste nevěděli co Vás čeká zítra, nebo jestli vůbec nějaké zítra bude. na druhou stránku, až na poslední příběh, mě kniha úplně nepohltila, četl jsem již lepší, ale přece jenom je to příběh, na který nesmíme zapomenout.

Zajímavá kniha, obzvlášť, pokud jste místní. Mezilidské vztahy jsou i po tak dlouhé době stále ovlivňovány dávnou historií. Na knize si cením zejména různých pohledů rodáků, kteří se hlásili k levici, pravici nebo byli apolitičtí. Díky vysídlení a následnému pobytu několika armád je dodnes z Mimoňska - Ralska cítit jistou neutěšenost.