Příběhy příliš lidské

Tento dekadentní existenciální titul jsem četla pozvolna, abych pochopila všechny myšlenky mladého a nadaného autora .... Příběhy jsou opravdu příliš lidské - ale bohužel ne v pozitivním smyslu .... " Lidská stránka věcí vězí v tom, že dokáže obhájit cokoli ...." Autor předkládá vizi života jako princip věčného bitevního pole - s přirovnáním člověka k dikobrazovi, jehož ostny nás mohou bolestivě zasáhnout, pokud se přiblížíme příliš .... Absolutně nejlepší a gradující je závěrečná úvaha .... za všechno, co přijde .... Postava Praváka a jeho dialogy s hlavním hrdinou nesou pečeť filozofické debaty a je tu spousta zajímavých myšlenek - a vztahu ke knize : " Kdysi sis s přečtenou knihou připadal inteligentnější, moudřejší - zkrátka ve všech směrech lepší .... Ale najednou to neplatí .... Každá kniha vytváří nepoměrně víc otázek, než jich zvládá odpovědět ...." Zaujaly i mne i myšlenky o čistotě narozeného dítěte - a vlivu dospělých na jeho životní názor .... A závěr : Idea ráje se přece nikdy netýkala tohoto světa .... Není to vůbec snadné vystihnout vše, co nám autor - i na základě odkazů k známým osobnostem / hlavně tu dominuje Dostojevský/ chtěl sdělit .... Ale určitě stojí za to jej vyslechnout ....

Krátké texty se mi opravdu líbily - měly nápad a ten se v sevřeném formátu podařilo dobře zachytit. Kniha obsahuje i dva delší texty, ty už mě bohužel zdaleka tolik nebavily. Myšlenka se rozplizla, někdy se zacyklila a opakovala stále dokola. Vyprávění bylo příliš popisné a únavně vážné. Možná to je věkem, možná by mě ten smrtelně vážný existencialismus v době dospívání oslovil víc. Teď už mám asi tendenci spoustu věcí zlehčovat.