Příběh mého života

Kniha je psána jednouchou poetikou, přitom vysvětluje pro mě složité a málo pochopitelné stavy a věci. Při čtení jsem si představovala, jak je možné, že se hluchosplepý člověk může tak dobře začlenit do života, mít sílu, odhodlání se učit (a že to nebylo jednoduché) a dotáhnout to tak daleko, vystudovat Harvard, naučit se několik světových jazyků a vůbec vnímat více a rozsáhleji než mnoho lidí bez smyslového omezení. Především část o studiu a knihách mě oslovila. Velmi silná, inspirativní a zajímavá výpověď, kterou doporučuji především kvůli autorčině osobnosti. "Víte, co je horší než být slepý? Mít v pořádku zrak a nevidět." „Úžasné bohatství lidské zkušenosti by ztratilo něco ze své odměňující radosti, kdyby neexistovaly hranice, které je třeba překonat. Hodinka na samém vrcholu hory by nebyla ani zpolovic tak nádherná, kdyby nebylo nutné překlenout tmavá údolí.“

Životní příběh ženy, která byla od svých dvou let hluchoslepá a žila na přelomu 19. a 20. století mě opravdu fascinoval a rozhodně si o ní ještě něco přečtu. Knížku napsala sama autorka a v knize jsou také kromě fotek doloženy dopisy, které sama psala. Byla to neskutečná žena, která se nevzdávala, naučila se více jazyků, psát, mluvit a studovala vysokou školu. Setkávala se se zajímavými lidmi - Mark Twain, Alexander Gragam Bell, atd. Její píle a radost je života je opravdu fascinující, poučná a tzv. "nakopávací". Knížku určitě doporučit k přečtení můžu.