Příběh mého života

Konečně jsem se pročetla k této útlé knížce, která byla v mém knižním hledáčku již velmi dlouho. Ve své práci se velmi často setkávám s nevidomými či slabozrakými čtenáři a vždy je velmi za jejich přístup k životu obdivuji. Co ovšem dokázala hluchoslepá Helen Kellerová a její učitelka Anne Sullivanová je nejen obdivuhodné, ale téměř neuvěřitelné! Životní příběh této ženy, její vnitřní síla, nezdolnost, píle, um a vytrvalost a hlavně pozitivní přístup k životu mě velmi zasáhl. Jeji chuť k "normálnímu životu" je velmi inspirující a do jisté míry i zavazující. Měli bychom si všichni méně stěžovat a vážit si toho co máme!

Kniha je psána jednouchou poetikou, přitom vysvětluje pro mě složité a málo pochopitelné stavy a věci. Při čtení jsem si představovala, jak je možné, že se hluchosplepý člověk může tak dobře začlenit do života, mít sílu, odhodlání se učit (a že to nebylo jednoduché) a dotáhnout to tak daleko, vystudovat Harvard, naučit se několik světových jazyků a vůbec vnímat více a rozsáhleji než mnoho lidí bez smyslového omezení. Především část o studiu a knihách mě oslovila. Velmi silná, inspirativní a zajímavá výpověď, kterou doporučuji především kvůli autorčině osobnosti. "Víte, co je horší než být slepý? Mít v pořádku zrak a nevidět." „Úžasné bohatství lidské zkušenosti by ztratilo něco ze své odměňující radosti, kdyby neexistovaly hranice, které je třeba překonat. Hodinka na samém vrcholu hory by nebyla ani zpolovic tak nádherná, kdyby nebylo nutné překlenout tmavá údolí.“