Prezident, papež a premiérka

Biografie nebývají zpravidla řazeny mezi knihy – bez ohledu na to, jakou osobností se zaobírají – o kterých se dá s jistou mírou nadsázky tvrdit, že jde o napínavé čtení. O této knize se to ale tak trochu říci dá. Je to dáno i tím, že nejde jen o suchý popis úseku života tří osob, ale i o popis časti evropské historie, naplněné dějinnými zvraty a popisem jejich souvislostí. Možná je to dáno tím, že popisuje období života tří osobností, které se bezesporu zapsaly do dějin 20. století, možná je to vliv autora, který povoláním novinář, sledoval bezprostředně jejich kariéru a do jisté míry jí byl spoluúčasten a dokázal popsat průběh událostí, které vedly k pádu komunismu střízlivým, nekomplikovaným a čtivým jazykem, třeba je ale čtivost knihy způsobena tím, že většina z nás tu dobu docela dobře pamatuje, ať už zprostředkovaně nebo byla jejími současníky. Nebo je to prostě kompilát všech těchto faktorů. Když někoho postihne nějaký fatální životní malér, říká se, že byl ve špatnou dobu na špatném místě. Rovněž se tvrdí, že dějiny nejsou tvořeny jednotlivci, že je vytváří doba. Tak si troufnu prohlásit, že ty tři – ostatně před vstupem na jeviště zvané dějiny nepříliš výrazné a obecně známé - osobnosti byly prostě v pravé chvíli na správném místě. V okamžiku, kdy čas dozrál, byli na místě, ze kterého se mohli zapojit do zvratu historie, každý z nich na jiném a jinak. Jejich zásluha je tedy především v tom, že toho byli schopni. A tuto jejich schopnost je autor schopen popsat. Nestaví se k proběhlým dějům jako nezaujatý kronikář, dává jednoznačně najevo, na čí straně jsou jeho sympatie, nenechá vás na pochybách, jaké je jeho vidění dobra a zla. Dává nám tedy možnost porovnat svůj pohled a názory s tím, co jsme si sami mysleli tehdy a co si myslíme dnes. Někdy je taková konfrontace potřebná.

Biografie nebývají zpravidla řazeny mezi knihy – bez ohledu na to, jakou osobností se zaobírají – o kterých se dá s jistou mírou nadsázky tvrdit, že jde o napínavé čtení. O této knize se to ale tak trochu říci dá. Je to dáno i tím, že nejde jen o suchý popis úseku života tří osob, ale i o popis časti evropské historie, naplněné dějinnými zvraty a popisem jejich souvislostí. Možná je to dáno tím, že popisuje období života tří osobností, které se bezesporu zapsaly do dějin 20. století, možná je to vliv autora, který povoláním novinář, sledoval bezprostředně jejich kariéru a do jisté míry jí byl spoluúčasten a dokázal popsat průběh událostí, které vedly k pádu komunismu střízlivým, nekomplikovaným a čtivým jazykem, třeba je ale čtivost knihy způsobena tím, že většina z nás tu dobu docela dobře pamatuje, ať už zprostředkovaně nebo byla jejími současníky. Nebo je to prostě kompilát všech těchto faktorů. Když někoho postihne nějaký fatální životní malér, říká se, že byl ve špatnou dobu na špatném místě. Rovněž se tvrdí, že dějiny nejsou tvořeny jednotlivci, že je vytváří doba. Tak si troufnu prohlásit, že ty tři – ostatně před vstupem na jeviště zvané dějiny nepříliš výrazné a obecně známé - osobnosti byly prostě v pravé chvíli na správném místě. V okamžiku, kdy čas dozrál, byli na místě, ze kterého se mohli zapojit do zvratu historie, každý z nich na jiném a jinak. Jejich zásluha je tedy především v tom, že toho byli schopni. A tuto jejich schopnost je autor schopen popsat. Nestaví se k proběhlým dějům jako nezaujatý kronikář, dává jednoznačně najevo, na čí straně jsou jeho sympatie, nenechá vás na pochybách, jaké je jeho vidění dobra a zla. Dává nám tedy možnost porovnat svůj pohled a názory s tím, co jsme si sami mysleli tehdy a co si myslíme dnes. Někdy je taková konfrontace potřebná.