Přesazená

Mám moc ráda rostliny, zažila jsem něco podobného jako autorka, oboje moje prarodiče mají skleníky, vyrostla jsem na zahradě a přestěhovala se do města, kde jsem až před několika lety nalezla krásu a vášeň zahradničení. PŘESTO, toto dílo hodnotím velice nepovedené. Je to, jako bych napsala román v 18 letech. Jedná se především o bolest hlavní hrdinky z rozchodu a jak se s ním vyrovnává. Ano, v díle je mnoho velice zajímavých faktů o rostlinách a především parcích z Londýna, autorka se dotýká také emancipace žen, ale co z toho, kniha mě oproti krásné obálce a věku autorky opravdu zklamala. Od strany 70 jsem knížku nechtěla dočíst, donutilo mě jenom to, že knížku vlastním, někdy jsem se přistihla, že jsem přečetla 3 strany a vůbec nevím o čem. Suma sumárum: velké zklamání, bohužel.

Nebudu hodnotit procenty, ale ráda bych aspoň ke knížce napsala pár poznámek/postřehů, které mi utkvěly v paměti. Ke knížce jsem se dostala tím, že se stejně jako autorka zajímám o pokojové rostliny (a to ještě v době, než to začalo být "cool"). Četla jsem ji v českém překladu. Pozitivně hodnotím, že jsem se z knihy dozvěděla pro mě úplně nové věci, o kterých jsem nikdy dříve neslyšela (např. o kapradinovém šílenství). Při čtení mě trochu "hendikepovalo" to, že až tak neznám britské reálie, do detailu londýnská ne příliš známá místa a parky, apod (ačkoli jsem Londýn navštívila už 2x). Tomu, kdo o těchto věcech přehled má, se jednoznačně bude kniha číst lépe. Na druhou stranu se při možné příští návštěvě Londýna budu moct v knize inspirovat :) Potěšila mě narážka na seriál "Keeping Up Appearances", který u nás asi nebude moc známý, my jej ale kdysi sledovali na hodinách angličtiny (závan nostalgie). Kromě toho - stejně jako autorka patřím do mileniálské generace a stejně jako jí mi není cizí "upcycling", využívání věcí z druhé ruky, apod. Přiznám se, že jsem se (hlavně v pozdějších kapitolách knihy) trochu ztrácela - knihy byly pojmenované podle měsíců, zároveň se ale "dění" v dané kapitole netýkalo jen jednoho konkrétního měsíce v konkrétním roce. Autorka v čase dost přeskakovala, takže jsem si nebyla úplně jistá, kdy danou věc prožila. Květiny (aspoň ty ne běžně známé) by také bylo dobré mít zobrazené na fotce, aby člověk nemusel při čtení dohledávat na internetu. Jinak je kniha (podle mě) takovou kombinací deníčku s postřehy o rostlinách.