Přemyslovská epopej II

Vlastimil Vondruška napsal tolik knih, že jeden člověk má problém je všechny za život přečíst. A jeden autor je za svůj plodný život napsal. :-) A že jsou to někdy pořádné bichle.....třeba zrovna tato. Za mě opět velká spokojenost. Spojení fikce s historií a spousta zajímavých informací o dobách dávno minulých, kdy české země a jejich král ještě v Evropě něco znamenali. Z Prahy se vládlo celé střední Evropě a spolurozhodovalo se o všem důležitém. Vztahy mezi šlechtici navzájem, mezi šlechtici a církevními hodnostáři, intriky, převlékání kabátů, každodenní boj o život, strasti a starosti králů i běžných lidí, to je to, co čtenáři v knize najdou. Psané velmi čtivou formou a i přes množství postav a osudů se lze ve vztazích a vzájemných vazbách při troše soustředění snadno orientovat. Takže dvě tlusté knihy této série mám za sebou a už se začínám těšit na další. Ale zase až za nějaký čas. Nejsou to knihy, které "se čtou samy" a "jedním dechem". :-) U této knihy se snad ani takový komentář nemůže objevit. Komentáře ostatních čtenářů si přečtu až teď, takže kdo ví?

Možný spoiler: První díl Přemyslovské epopeje, který pojednával o českém králi Přemyslu I. Otakarovi, se o životě tohoto velkého panovníka přesouvá do druhého dílu Přemyslovské epopeje s názvem: Jednooký král Václav I. V tomto díle se Přemysl I. Otakar snaží dosáhnout legalizace svého sňatku s Konstancií Uherskou, se kterou už má syna Václava. Papežská kúrie v jeho případě už několik let není schopna dát jasné rozhodnutí, toto však nakonec padne v roce 1212, kdy je Zlatou bulou Sicilskou Přemyslův sňatek s Konstancií legalizován a jako potomek krále je uznán kralevic Václav z jejich sňatku. Přemysl I. Otakar se snaží připravit půdu ve svém království pro svého syna Václava, učí ho vládnutí a v tomto díle také Přemysl I. Otakar skonává. Vlády se ujíma jeho syn Václav se svojí manželkou Kunhutou a snaží se vládnout trochu jinak než jeho otec Přemysl. Svůj dvůr obklopí rytíři, umělci, ale jeho snahou je dobýt rakouská území a důležité je, že Václav má také svého následovníka. Václav je také vynikající rytíř jako byl jeho otec ale je především obratným diplomatem, který se své zájmy snaží prosadit především diplomacií, uzavřenými sňatky, po meči sahá, když diplomacie nepostačuje. V tomto díle zažijeme i vpád Mongolů do Čech a to v době, kdy je Václav I. rovněž nucen učinit nezbytné rozhodnutí, které se odvíjí od rozhodnutí císaře Fridricha II. Štaufského a papeže Řehoře IX. Stejně jako první díl, je i tento díl historický věrohodný, ale popsán velice čtivě, že z pera autora Vlastimila Vondrušky je historie podávána tak umně, že vás kniha napíná a nenudí. Neustále se něco děje, zvratů je v knize nejen na území Čech mnoho. Nikdo nemá nic jisté, ani císař, ani papež, neto třeba kníže, markrabě, či dokonce král. Spory mezi sourozenci o trůn jsou snad v každé zemi, kde by se dalo říci, že trůn nezná bratra. Jsou zde sňatky politické, nechybí láska, bitvy, rozkoly, přátelství, věrnost až k smrti, ale jsou zde i intriky, zrady a nenávist, či nepřátelství. Je znát, že každý panovník musí mít svého nástupce, takže míti syna z uzavřeného sňatku, je prvotní prioritou, pokud chtějí zachovat následnictví rodu. Třetinu postav jsem znal z prvního dílu, zbytek jsem si vyhledával v přehledu historických postav, který je u této epopoje skvěle sestaven, zrcadlově. No skvěle jsem si početl a udělal notně výpisků z postav. Knihu nejde číst jen tak, že si čtenář, pokud není génius s fotografickou pamětí, zapamatuje všechny zmíněné historické postavy z knihy, protože se objevují vícekráte s vícero jinými souvislostmi. Pokud se bojíte, že kniha bude souhrnem historických údajů, tak trochu suchopárná historie, vaše obavy nejsou na místě. Dějiny zde jsou popsány velice čtivou a napínavou formou, kde zvrat střídá zvrat. Jako obvykle jsem se mnoho dozvěděl o našich panovnících a velmi mě to bavilo. Těším se na pokračování, ale třetí díl pravděpodobně něčím proložím. Bylo to skvělé, jednoznačně pět hvězd a doporučení na tuto knihu. Velké poděkování patří všem uživatelům, kteří knihu četli a napsali k ní komentář a udělili k ní hodnocení.