Přemyslova krev

Jestli bych po přečtení nějaké knihy mohl říct že jsem dočetl cihlu, tak je to zaručeně Přemyslova krev, samozřejmě jsem už přečetl knihy které měli více stran, i když ne o moc, ale Straky na vrbě dělají knihy opravdu fortelné, fakt už jsem měl v ruce cihly které byly menší a lehčí. Pokud jde o obsah této cihly, tak už dopředu říkám že budu hodnotit za plný počet i když bych samozřejmě našel řadu nedostatků, bylo trochu znát že je to autorčina prvotina, a taky bych byl raději kdyby to bylo psaný více jako historický román a méně jako fantasy, ale to všechno přebijí období které si paní Svobodová zvolila a jak se s tím nakonec vypořádala. Na to že informací z přelomu prvního a druhého tisíciletí je z našeho území minimum tak udělat z toho více než osm set stránkový román, klobouk dolů. A tak jsem si s chutí přečetl autorčinu verzi o tom jak to bylo s Oldřichem a Boženou, chudák Božena, Oldřichovým bratrem Jaromírem, který usednutí na nejvyšší český stolec zaplatil z našich vládců určitě nejvíc, být postupně vykastrován, oslepen, a nakonec probodnutý kopím na latríně, no to je šílený osud. Dále o českém Achillovi knížeti Břetislavovi a jeho Jitce. O svatém Prokopu, tam se vyprávění změnilo v doslova horor, nedávno jsem četl knihu Ďáblův hřbet kde se autoři pokusily napsat historický horor a vůbec se jim to nepovedlo jako zde paní Svobodové. Samostatnou kapitolou jsou tajemní Vršovci, o kterých se toho moc neví, ale kteří byli v té době velkými hybateli našich dějin a přál bych si o nich vědět více.

Nevím, kdy naposledy jsem přečetl 800 stran s takovým nadšením. Zajímalo by mě, kdo přišel s označením 'česká Hra o trůny', myslím, že to není pravda. Je to v podstatě normální román, ale v hlavní roli není živý člověk, ale česká země. A překvapivě to funguje skvěle. Kniha nemá hluchá místa, celých 800 stran je nahuštěných, bez zbytečných odboček (poklona autorce). Mám rád slovanskou/pohanskou víru a přestože v začátcích to vypadalo, že autorka straní křesťanství, myslím,že není pravda. Odpor vůči staré víře a především postavám, které v ní věří je daný především tím, že má jiné morální hodnoty. Postavy staré víry nejsou špatné, nebo zlé, mají jen jiná pravidla. Dokonce bych řekl, že jsou lepší, minimálně jsou pevnější ve svých zásadách a nepochybují. Omlouvám se za roztěkaný komentář, knihu jsem právě dočetl, strávil jsem s ní pěkných pár chvil a pořád ji mám v hlavě. A přidávám se k těm, kteří by chtěli pokračování!