Přehodit řeku

Rozhodně je to kniha, kterou se mi chtělo číst a dočíst. Vyprávění je to pozvolné, klidné a proto je potřeba ho skutečně číst, splynout s ním. Navíc se odehrává v podzimním čase teď a v zimním tehdy, je proto nezbytné zpomalit. Na konci vypravěč, novinář a čerstvý spisovatel Jakub, vyjádří domněnku, že snad svým vyprávěním zachytil život obyčejného člověka. Ano, to se mu rozhodně povedlo, určitě tedy ne život Rudolfa Formise, spíš jednotlivých lidí tehdy i nyní. Ten jeho „vlastní“, tedy Jakubův, je ale vyprávěný tak všednodenně, jak to jenom jde. Není na něm nic nijak zvlášť senzačního, muž ve středním věku, žádný velký bojovník, ale rozhodně žádný prevít nebo jakási nesnesitelně hloubavá nicka. Chlap, který v životě musí přijímat kompromisy a tak je přijímá. Když mu do života vstoupí něco nového, co by mělo jen trochu náznak jakési SNOVOSTI, hned to zase zmizí, takže je potřeba se vrátit k tomu novému, co je pevné a uchopitelné. Zajímavé byly „nákuky“ do životů různých marginálních postav. Vždycky intenzivní záběr, jako v hledáčku kamery a potom zase odchod pryč. Ať už se jednalo o německého ševce, válečného veterána a jeho rodinu, podnikatele Michala a jeho tátu, nebo Borise a jeho rodiče. Byly to sice jen náznaky, ale dost přesné na to, aby si čtenář s těmi postavami a jejich osudy mohl dále nakládat po svém. Vyprávění o krajině a její historii, o zatopených vsích a územích, o budování infrastruktury v padesátých letech a další náznaky, byly jen takové rachejtle, které nejspíš zachytí pouze ten, kdo je s krajem nějak spjatý. A protože já žiju o jednu přehradu „níž“, tedy proti proudu, tato naznačená linie mě zajímala a bývala bych se o ní ráda dočetla víc. Tak někdy příště, Jakube.

Zklamalo mě, že historická část příběhu o Rudolfu Formisovi, byla hodně povrchní a tak jsem měla pocit, že si čtu spíš novinový článek než knihu. Druhá dějová linka byla naštěstí zajímavá, byla smyšlená a tak se mohl autor víc ponořit do příběhu a knihu tím zachránit. Knihu jsem poslouchala jako audioknihu a musím Tebenas opět pochválit. Audioknihy z jejich produkce patří zpracováním mezi vůbec nejlepší. Vynikající přednes pana Lukáše Hlavici doplňuje neméně zdařilý hudební podkres.