Před námi a po nás

Tak tahle kniha byla pro mě velkým a milým (i když smutným) překvapením, slupla jsem ji během jednoho večera/noci. Je to příběh dvou šestnáctiletých dívek, nejlepších kamarádek Mab (Mabel) a Elk (Eleny), jenž se jednoho dne vydají na večírek, který pořádá jejich spolužačka Freya Fisherová. Odveze je tam Mabin starší bratr Franc (Francis). Události, které se stanou na večírku a po něm jim následně tragicky změní život. Od té doby už bude jen PŘEDTÍM a POTOM. Vypravěčem příběhu je zde Elk, která postupně odkrývá události před i po večírku a také se vrací do minulosti a popisuje, jak se s Mab a jejím bratrem vlastně seznámila a kterak se staly s Mab nejlepší kamarádky. Nastiňuje také hezký vztah se svojí babičkou a její velmi smutné a rychlé odcházení, když se u ní projevila demence. Po babiččině smrti navštěvovala poradnu s psychoterapeutkou specializující se na zármutek ze ztráty blízkých. Mluví také hezky o svém vztahu ke svému mladšímu bratříčkovi Knoxovi, kterému je pět a je ho všude plno. Celou dobu vyprávění zaznívají z úst Elk náznaky toho, co se vlastně stalo, ale přesný popis tragických událostí dostanete až tak v poslední třetině knihy. V průběhu čtení jsem si v duchu hodnotila knihu na takové pěkné 4 hvězdičky, líbilo se mi specifické pojetí příběhu, poznačila jsem si a vypsala spoustu krásných myšlenek o životě, ztrátě a truchlení. Jenže potom přišel ZVRAT, který jsem teda absolutně nečekala! A to jsem z jiných recenzí věděla, že NĚCO přijde. Napadaly mě sice různé věci, ale tohle tedy ne. I když si zpětně říkám, že možná tam určité skryté náznaky byly. Díky tomu zvratu, a jak na mě zapůsobil, přidávám hvězdičku navíc. Příběh ve mně doznívá i po dočtení a asi na něj jen tak nezapomenu. Možná je to proto, že i já si prošla vlastní bolestnou ztrátou a tak se mnou kniha velmi rezonuje a otevírá staré rány. Je ale i svým způsobem takovým pohlazením po duši. Knihu doporučuji všem těm, kteří takové pohlazení po duši potřebují. P.S.: Obálka je také velmi povedená.

Upřímně? Byla jsem dojatá, ale nebulela jsem. Byl to zvláštní příběh, opravdu si myslím, že spíše možná pro starší čtenáři a lidi, kteří si již nějakou ztrátou blízkého člověka prošli. Je o truchlení a o tom, jak se s ním vyrovnat, třeba i s pomocí psychoterapie. O křehkosti života, kdy v jedné minutě se vám může totálně vše obrátit vzhůru nohama. I přes smutná a závažná témata se četl lehce. Pokud vás vše výše zmíněné zaujalo, v tom případě směle do ní.