Před branou nenávratna

Jedním z největších přínosů této knihy je její hluboká lidskost. Adam Drda přibližuje konkrétní osudy jednotlivců, kteří by jinak mohli zůstat zapomenuti v historických záznamech. Autor se nesoustředí pouze na hrůzy války, ale dokáže vyzdvihnout i malé momenty naděje, odvahy a solidarity. Každý příběh je podán s obrovským respektem a empatií, což čtenáře vede k zamyšlení nad tím, co znamená lidskost v těch nejextrémnějších podmínkách. Drdův styl psaní je jednoduchý, přímý a mimořádně čtivý. Téma je sice náročné, ale autor dokáže své vyprávění zpřístupnit i těm, kteří nemají hlubší znalosti o holokaustu. Nejde o historické analýzy plné dat, ale o příběhy, které mluví samy za sebe a dávají hlas těm, jejichž osudy by mohly zůstat navždy nevyřčené. Některé z těchto příběhů jsem dosud neznal a silně na mě zapůsobily. Kniha je výborně zpracovaná a přehledná. Příběhy rychle ubíhají, a často jsem si přál, aby některé pokračovaly dál, protože byly natolik silné a poutavé, že se od nich nedalo odtrhnout. Autor sice přináší jen zkrácené verze osudů a zaměřuje se na to nejdůležitější, ale i tak dokáže vystihnout podstatu každého příběhu. Pokud vás některý osud zaujme, lze si dohledat podrobnější svědectví. To je ostatně jediná věc, která mě při čtení trochu mrzela – že není možné zahrnout vše. Naopak velmi oceňuji rozmanitost příběhů. Autor čtenáře provádí různými místy a situacemi, což dává knize dynamiku a ukazuje, jak odlišné byly osudy obětí holokaustu. Tato pestrost byla jedním z nejzajímavějších aspektů celé knihy. Čtení této knihy mě inspirovalo k tomu, abych vyhledal další díla českých autorů na podobné téma. Někteří z hrdinů v knize si bezesporu zaslouží místo mezi mými osobními knižními hrdiny. Kniha také obsahuje zajímavé informace, které jsem dříve neznal, a díky rodinným fotografiím a snímkům z táborů získávají příběhy osobnější rozměr. Tyto vizuální prvky navíc podtrhují hrůzné podmínky, v jakých lidé museli přežívat, a ještě více umocňují sílu vyprávění. Ig: pribehystranek

Některé příběhy znám z knihy Zdálo se, že Bůh je lhostený. Vůbec mě však nevadí, že jsem je četl znovu. Jsou to důležitá svědectví, která bychom si měli připomínat. V příběhu Nesmíš vydat ani hlásku mi ale nesedlo zkracování příjmení a jeho následné zkloňování. Potřebu anonymity chápu, ale "...rodinou H-ových, H-ovi podstoupili, paní H-ová..." bych raději s poznámkou upravil na příjmení jiné a používal ho nekrácené, takhle to zní krkolomně.