Pražský syndrom

Musím říct, že tahle kniha mě vážně dost mile překvapila. Kniha ukazuje dobře známá místa v Praze a ukazuje vlastně i svět průvodců a jejich zkušenost s xenofobní českou náturou. Trochu mi vadila ta linka s těmi čísly a daty smrti, ale celkově se to do knihy hodilo. A paradoxem je, že kniha ukazuje Prahu zcela bez turistů, což v době coronavirové byla realita...

Po jednom dvou odloženích jsem to konečně, trochu zrychleně, dočetla. Nezaujalo, nepochopila jsem motiv a zejména ne závěr. Sci-fi apolapyptický děj byl jen na pozadí moderního průvodcovského příběhu odehrávajícího se především v pražských kulisách - to pro mě bylo od cizince docela rušivé, takže jsem spíš kontrolovala, kda a kolikrát uletěl v podrobných zeměpisných a dějepisných výkladech. Mockrát to nebylo (zajímavé, že se utnul zrovna u Jana Nepomuckého - ke všem legendám si přidal ještě jednu, "originální", když samotného mučedníka označil za milence královny), ale ani to mě neuklidnilo, protože kvůli tomu tuhle knihu nečtu. Připadalo mi to, že prostě Argentinec dostal jakýsi příspěvek na knihu od Prahy, tak se jí zavděčil takovým zvláštním průvodcem. Možná to bude fungovat zase na cizince, ale s tím smrtícím syndromem to nikoho moc lákat nebude - kniha ani Praha... Velmi těžko hodnotit, kniha mi nedala nic, zcela zbytečné čtení, ale za to průvodcování tedy dám průměr. Pozn.: v posledních měsících je to již druhá kniha cizince o Praze (Šťastné město), která ve mně vyvolala rozporuplné pocity - nevím, zda autoři mají naši metropoli opravdu rádi a obávají se o její budoucnost, nebo naopak je zklamala, něčím otrávila, a proto takové dystopické náměty.