Pražský scénář

Kniha mě naprosto uchvátila, nejen příběhem samotným, ale zejména svou odvahou, otevřeností a hloubkou. Hlavní hrdinka prošla v mých očích a vnímání výraznou proměnou, od spíše nesympatické holky z prvních kapitol, po vnímavou, hluboce lidskou a obdivuhodnou ženu. Niterně jsem s ní prožívala vnitřní boj ve chvíli, kdy se rozhodovala, zda požádat o politický azyl, obdivovala jsem její vřelost a lidskost, se kterou přistupovala ke svým studentům, srdce se mi chvělo při četbě kapitoly vyprávějící o vztahu s italských mužem, který jsem vnímala jako příběh niterného duševního a duchovního spojení jdoucí daleko za hranice milostného setkání. A v neposlední řadě jsem musela smeknout před hrdinčinou velkorysostí, jakou dokázala v závěru příběhu prokázat svému „pánovi“ i poté, co on ji v životě vystavil tolikerým příkořím. Dopis psaný Romanu Kantorovi je potěšením pro všechny, kdo pracují s jazykem.

Praha, šedesátý, FAMU a k tomu Kundera jako Kantor. Jako autofikce funguje román skvěle, přímočaře je cítit ta doba i prožitky hlavní hrdinky. Bavil jsem se.