Pražská sonáta

Obsáhlý, přesto čtivý román o hledání ztraceného starého hudebního rukopisu z 18.století, který byl za druhé světové války rozdělen na 3 části, aby se v případě ohrožení nedostal do rukou nacistů celý. Střídají se vhledy do minulosti - druhá světová, ale i období starší nebo naopak pozdější - 50.léta, sametová revoluce a současnost, která je období 10 let po sametové revoluci. Hlavní hrdinkou je Meta, které se v USA dostane do rukou druhá část a ona majitelce, staré paní, která za několik dnů zemře ještě stihne slíbit, že bude hledat další dvě části. Většinu času pátrání stráví v Praze. Je to napínavé, i když tu není klasický zločin, zločinec a ani výrazné tajemné objevy v závěru. Přesto je to příběh dobrodružný, napínavý až do konce, kde nechybí ani životní lásky. Není to pouze romanťárna, jsou tu jasně a podrobně popsány praktiky za okupace. Co obzvlášť oceňuji jsou přesné popisy Prahy, různá zákoutí především na Malé Straně. Doporučuji

Knihu jsem dostala jako dárek a moc se mi do ni pouštět nechtělo, neboť mě podle anotace nijak nezaujala. O hudební teorii nevím vůbec nic, noty neumím ani na žádný nástroj nehraju a klasickou hudbu sice ráda mám, ale dostatečně ji ocenit asi neumím. Ale bylo to moc příjemné čtení. A i když je Pražská sonáta prošpikována odkazy a různými zajímavostmi s hudebního světa, kterému vůbec nerozumím, na čtení dalších stránek jsem se vždy těšila.  Líbilo se mi několik dějových linek v různých časových obdobích, oceňuju kolik si toho autor musel nastudovat, aby mohl psát o české historii, byť je sám Američan. Příběh mi nepřišel nijak přitažený za vlasy, i když samo o sobě jde určitě o fikci. Líbil se mi i překlad a grafická úprava obálky.  Příjemná změna po všech těch detektivních příbězích, které se mi dostaly v posledních letech do rukou.