Prázdnice

Byl by to úžasný literární zážitek nebýt těch všudypřítomných pravopisných chyb i překlepů. Po 'zjevyt' na straně šedesát sedm jsem musela přestat číst a rozdýchat to. A nevhodná volba slov se zde vyskytuje také, místy jsem měla pocit, jako by to překládal nějaký cizinec. Trochu mi připadá, jako kdyby to i psal někdo jiný, příběh má trochu jinou atmosféru než předchozí. Dávám čtyři hvězdičky, a to kvůli onomu evidentně neokorekturovanému překladu. Jinak s příběhem je za mě všechno v pořádku.

3,5/5 Třetí a zatím poslední díl je trochu něco jiného než dva předchozí. Zdá se mi mimo jiné, že je tam méně přímé řeči, za to více popisu situací. Místy jsem měla až pocit, zda to nepsal někdo jiný. Překlad je slušný, ale co je ostudné je korektorská nebo sazečská práce odvedená na tomto díle. V celé knize se to jen hemží chybami, překlepy a občas i nějakým slovem, které by mělo vhodnější varientu. Už na obálce knihy v ofiko anotaci je chyba. Pak následuje zhruba 100 stran, které jako by skoro neviděli korektoři a redaktoři. A s malými pauzami to pokračuje po celou knihu. Mám podezření, že vydavatelství, které mělo jistě spoustu potíží s vydáním knihy, aby to postrčilo, vynechalo a anebo omezilo finální proces kontrol a opravdu nevím, zda se jim tento krok vyplatí, proto taky nemohu dát plný počet hvězd. Jediným možným důvodem, proč najednou takový kalup, se mi zdá, že hrozilo vypršení autorských práv. Tato zdánlivá nepřítomnost redakce je naštěstí jediná chyba knihy, i když podstatná. A je to velká škoda, už i jen proto, že je to poslední dílo pana V. Medka. K samotné knize: Dějově trochu přitvrzuje a docela slučně se to zamotává. Pro někoho překvapivé, pro mne úplně ne. Stále originální a hlavně barevné líčení života jedné "prokleté" dívky, do kterého je celkem umě zamíchána i trocha satiry na společnost, v níž žijeme. Přesto ale hořím nedočkavostí, svírat v rukách další díl, ať už mu u nás budou říkat Stříbrnice: Tajemství Morrigan Crowové anebo to přeloží jinak. Doufám, ale že se příště vydavatelství vyvaruje mnou zmiňovanách chyb a já si budu moci dalšího cvalouška hezky zařadit do sbírečky a tentokrát bez tolika chyb, protože ten cliffhanger nebyl vůbec špatný.

Jupiter je zlatíčko. Naprosto si mě získal už v prvním díle svou radostnou povahou a bezstarostností. Stejně jako jezdec draků, ten je svým čistým srdcem a svou vřelostí neodolatelný. Návrat do hotelu byl jako návrat domů. Škoda že nebylo víc jízdy na paraplové dráze. Osobně jsem tým Ezra, nemůžu si pomoct, ale působí jako ohromný sympaťák :D Mog je čím dál víc samostatnější a svá. Nápad s knihovnou je senzační, nikdy by mě nenapadlo, že lze něco takového vytvořit. Kam se nám podělo jaro? Skončily zimní prázdniny a najednou jsme v létě? Celkově mi přišlo, že děj byl strmý a nepůsobil na mě dojmem jednoho roku, ale pár týdnů. Co je ale hrůza, a autorka za to nemůže, jsou nekonečné chyby a překlepy, to je příšerné!