Prázdné objetí

V této knize autorka skvěle popisuje různé typy rodin, jejich obtížné životní situace a zkušenosti . Nebojí se také psát o problémech s alkoholem, ztrátou blízkého člověka a s jejím vyrovnáním. Úplně jako že života. A hlavně téma šikanování, tak to je situace, se kterou se určitě potkal ve svém životě ne jeden z nás. Dospívání a problémy s tím spojené . Když se podíváme, dobře podíváme kolem sebe, určitě najdeme aspoň jednoho člověka, který si něčím podobným prošel… Velmi dobře zpracované téma a já jsem moc ráda, že o něm někdo napsal tak hezké vyprávění. O tom, jak je těžké se s něčím takovým popasovat a hlavně vědět, že se nesmí nikdo takto nechat ponižovat a najít si někoho , třeba kamaráda, psychologa, kdo Vám s tím pomůže. Oliver a Erik se stávají nerozlučnými kamarády a díky tomu se hlavně Oliver stává terčem posměchu a šikany od dveho spolužáka. Proč??? Proč ho prostě nenechá na pokoji, když on sám se mu snaží vyhnout jak to jde…. Oba kluci to mají těžké ale i ve svých rodinách a každý má svého kostlivce ve skříni…. Ale díky jejich přátelství, o kterém si někteří myslí bůh ví co, dokáže jeden i druhý čelit takovým životním problémům, o kterých nemají někteří jejich vrstevníci ani zdání… A že se ještě v knize dočkám velice zajímavého odhalení, tak to mne překvapilo ještě víc.

Oliver a Erik jsou dva spolužáci 9. třídy. Olivera si vybral Marcel a jeho kumpáni a dost často se mu posmívají, dělají samé naschvály až to přechází v šikanu. Občas se ho Erik zastane i přesto, že s Marcelem a jeho partičkou tak nějak kamarádí. Ani jeden z dvou jmenovaných nemá svůj život lehký a to především kvůli jedné nepříjemné situaci, kterou zažily - sice každý zvlášť a v jiném období, ale jsou si podobné. Každý se tím pere a zároveň vyrovnává po svým. Z Olivera a Erika se stanou kámoši, kteří si dokážou pomoct a podpořit se. Právě jejich přátelský vztah mě moc bavil - to, jak se dokázali podržet, rozesmát se nebo spolupracovat apod. Bylo fain sledovat, jak se dokázali otevřít jeden druhému a přiznat, co se děje. Tenhle příběh o přátelství se mi líbil. Jsou v něm zakomponována těžká, ale zároveň i běžná témata a postoj kluků k nim. Jen se mi teda trošku pletla příjmení, protože jeden byl Žloutek a druhý Bílek. A když tam prostě nebylo jejich jméno, tak jsem v tu chvíli nevěděla, který je který. Osobně bych uvítala, kdyby v přímé řeči byla použita hovorová čeština ve všech případech a ne jen někde. Jsem totiž přesvědčena, že kluci ve skutečnosti neřeknou větu typu “to je hezké”. Bylo by to za mě víc autentický. Nicméně jsem spokojená s tím, co jsem v knize dostala - nic nereálného, ale právě naopak. Vyprávění se střídá z pohledu každého z nich a tím tak mame možnost prožívat jejich život a myšlenky. Moc by mě zajímalo, jak pokračovaly osudy těch dvou po ukončení školního roku.