Právo sociálního zabezpečení

Učebnice je rozdělena na obecnou a zvláštní část. Řekněme, že za obecnou by si zasloužila tak 2 možná 3 hvězdiček. Za zvláštní klidně 4 až 5 hvězdiček. I tak dávám (nadprůměrně) 4 hvězdičky. Učebnice si v obecné části (nebo možná celé právo sociálního zabezpečení) hraje na právní vědu (trochu nadsázky). Mluvím o kapitolách o právních vztazích, právních skutečností a odpovědnosti v sociálním zabezpečení (čestnou výjimkou je kapitola od Morávka na principy, která je super). Tyto kapitoly opakují (jsou takovém výcucy) gerlochovu teorii práva a uvádí banality jako že "Subjektem právních vztahů se obecně rozumí nositel subjektivních práv a právních povinností, které tvoří obsah právního vztahu" - tj. toto nám říká, že obsahem právního vztahu jsou práva a povinnosti. Skvělé, přímo vědecké. Proč tohle je ale krucinál v učebnici práva sociálního zabezpečení. Tohle opakování teorie práva (kde autoři kapitol citují pouze Gerlocha, což je bizár sám o sobě) je v učebnici cca na 30 stranách. Je to úplně zbytečný a nechápu, proč to tam je. Pro nezasvěcené, tak v Praze jsou dokonce zkouškové otázky typu "Objekt a Obsah práva sociálního zabezpečení", kde v jednom výcucu je uvedeno "Obsah = práva a povinnosti. (tečka)" a "Objekt = chování subjektů" - velice úsměvné. V kapitole o právních skutečnostech je opět výcuc z gerlocha. Opět se dočteme, jak se dělí právní skutečnosti, co jsou konstitutivní a deklaratorní rozhodnutí. Opravdu tohle je potřeba znova vysvětlovat studentu 4. ročníku právnické fakulty ? V kapitole o odpovědnostních vztazích se opět opakují prvky právních vztahů (subjekt, obsah, objekt), ale vůbec není řeč již o prvcích odpovědnosti. V té samé kapitole je pak přinejmenším zavádějíci tvrzení, že pojistné vztahy jsou vztahy synallagmatické. To ukazuje na to, že autor nechápe co vlastně znamená vzájemná podmíněnost práv a povinností. V českém právu nejde o plně synallagmatický vztah. Plnění zde opravdu nejsou vzájemně podmíněná; plnění pojistníka je vždy nepodmíněné, kdežto plnění pojistitele je vždy podmíněné vznikem nahodilé události kryté pojištěním. Jediná kapitola, která se mi líbila, byla ta desátá na zásady PSZ od Morávka. Velice "nezávadně" definuje právní principy (odkazuje na melzera). Dokonce bych řekl, že povídá o principech lépe než Gerloch ve své teorii práva. Ohledně zvláštní část nemám moc připomínek. Ta je super, hezky psaná, čitelně, srozumitelně. Do toho relevantní judikatura. Někdy i kritické zhodnocení. Otázky na zamyšlení a nějaké ty grafíky (mám jen problém s grafem v kap. 20 - je tam graf na "poverty rate" od eurostatu, který je za mne metodologicky velice problematický - viz https://www.irozhlas.cz/ekonomika/prokop-o-deravych-datech-chudy-v-nemecku-se-ma-lepe-nez-prumerne-vydelavajici_2505071610_ako) Taky bych jen mimoděk řekl, že se mi nelíbí, jak se zkouší PSZ. Proč krucinál po mne chce zkoušející jednotlivé vyměrovací základy u podpory v nezaměstnanosti ? K čemu mi je učit se nazpaměť kolik je jaký vyměřovací základ u toho a onoho apod..,. Nějaký účel a smysl institutů v PSZ se sotva zkouší. Navíc je to všechno ústní zkouška, což je za mne středověká metoda zkoušení. Určitě je za mne důležité třeba vědět, že pokud vás vykopnou z práce pro porušení povinnosti zvlášť hrubým způsobem, tak nemátě nárok na podporu v nezaměstnanosti. K čemu mi je ale umět nazpaměť kolik dostanu peněz ???? Možná jsem jen líný student.