Prastaré zlo

Tak jsem zase jednou díky nakladatelství Golden Dog nahlédl pod pokličku polského hororu a nemohu se zbavit pocitu, že se náš (tedy český a slovenský- já to pouto ke Slovensku prostě stále cítím a nemyslím si, že by mě to přešlo) a polský horor liší v tom, že se u nás více sází na tajemno a postupně sílící hrůzu, zatímco polští autoři a autorky častěji sahají k explicitnímu násilí. Mně více vyhovuje ta první varianta, to ale neznamená, že bych s výrazem odporu odhazoval příběhy, z jejichž řádků prosakuje krev a všemožné ostatní tělní tekutiny (i když přiznávám, že mi tak úplně nevyhovuje polská záliba v exkrementech). Ale po povšechném úvodu přímo ke knize. Obálku spáchal Michal Březina a já považuji za své velké štěstí, že mohu vlastnit takové množství knih s jeho Cover Artem. I v tomto případě se jedná o dokonalou práci, která už zdobí mou knihovnu. Svazek obsahuje čtyři povídky, čtyři různá témata a čtyři úplně jinak pojaté příběhy. Mně osobně nejvíce seděl úvodní exorcismus a závěrečný rozhovor ve vlaku. U Úsvitu krys jsem si nemohl nevzpomenout na Jamese Herberta a u povídky Sex není všechno zase na Karolinu Kaczkowskou. Edice Polska groza u mě má své místo a jsem rád, že na mě v mé knihovně čeká od obou autorů ještě jejich Městečko. A nesmím zapomenout ocenit přístup Martina Štefka a jeho nakladatelství, protože jsem díky předobjednávce obdržel svůj výtisk i se záložkou a podpisem jednoho z autorů.