Prastaré zlo

Tak jsem zase jednou díky nakladatelství Golden Dog nahlédl pod pokličku polského hororu a nemohu se zbavit pocitu, že se náš (tedy český a slovenský- já to pouto ke Slovensku prostě stále cítím a nemyslím si, že by mě to přešlo) a polský horor liší v tom, že se u nás více sází na tajemno a postupně sílící hrůzu, zatímco polští autoři a autorky častěji sahají k explicitnímu násilí. Mně více vyhovuje ta první varianta, to ale neznamená, že bych s výrazem odporu odhazoval příběhy, z jejichž řádků prosakuje krev a všemožné ostatní tělní tekutiny (i když přiznávám, že mi tak úplně nevyhovuje polská záliba v exkrementech). Ale po povšechném úvodu přímo ke knize. Obálku spáchal Michal Březina a já považuji za své velké štěstí, že mohu vlastnit takové množství knih s jeho Cover Artem. I v tomto případě se jedná o dokonalou práci, která už zdobí mou knihovnu. Svazek obsahuje čtyři povídky, čtyři různá témata a čtyři úplně jinak pojaté příběhy. Mně osobně nejvíce seděl úvodní exorcismus a závěrečný rozhovor ve vlaku. U Úsvitu krys jsem si nemohl nevzpomenout na Jamese Herberta a u povídky Sex není všechno zase na Karolinu Kaczkowskou. Edice Polska groza u mě má své místo a jsem rád, že na mě v mé knihovně čeká od obou autorů ještě jejich Městečko. A nesmím zapomenout ocenit přístup Martina Štefka a jeho nakladatelství, protože jsem díky předobjednávce obdržel svůj výtisk i se záložkou a podpisem jednoho z autorů.

Mne sa to páčilo. Výdatná (štvor)porcia poľského hororu. Žiadna z poviedok nie je zlá, skôr presne naopak. Bavili ma dá sa povedať všetky, hoc najviac asi posledná. Tá síce ponúka viacero brutálnych fyzických výjavov, ale „lepšou“ v porovnaní so zvyšnou trojicou ju robí umiestnenie do vojnového obdobia. Ukazuje sa (či skôr potvrdzuje sa), že akonáhle hororový spisovateľ siahne po väčšej miere reality, je o to pôsobivejší. Fajn bola i poviedka Sex nění všechno, tu sa ale podľa mňa prejavilo to, čo dlhodobo tvrdím, že mnohé ženy autorky vedia bez problémov napísať skvelého muža, ale nie každý muž vie vytvoriť uveriteľnú ženskú hrdinku. Takže táto je nadržaná (ako inak), krásna (samozrejme) a všeličo ďalšie, s čím som problém nemal, ale akonáhle si chcela do seba strkať šišky od vzrušenia, stratil pre mňa text uveriteľnosť (to, že milujete jedlo, ešte neznamená, že si vychutnáte sklo na tanieri). Pri Úsvitě krys je samozrejme temer nemožné nespomenúť si na legendárnu krysiu trilógiu Jamesa Herberta, hoc za mňa skôr v prvom rade na šťavnatú Kingovu poviedku Nočná smena.