Výrazně přesvědčivější, než Křídový panáček. Osohova kresba byla skvělá a atmosféra Panáčka výborná, ale tempo příběhu neladilo s rozdělením na sešity a spíš působilo, jako by někdo uměle rozsekal původní komiks na díly. Procházky naopak skvěle fungují jako úvodní díl a skutečně se jim daří navnadit na další sešit. Fascinující propletenec kreseb Čupové a Kuchynkové je sice stylizovanější, ale taky výrazně dynamičtější. Prašina je vykreslená jako fyzické místo, ne jen jako atmosféra pošmourných večerů. Prospívá i odlehčenost a čas strávený mimo Prašinu. Pecka. Jen tak dál.

Nejde se vyhnout srovnání Prašinu jsem si docela oblíbil. Po přečtení Křídového panáčka jsem si dal i první knihu Prašiny. Ta čtvrť je velká, tajemná a stále svým způsobem živá. Je plná "šedých lidí s obráceným myšlením" - tak nějak to babička En v knize říkala. Křídový panáček to dokázal už v prvním sešitě zachytit. V tomto prvním sešitu Podivných procházek jsem tu atmosféru nenašel. OK, připouštím, že je to jenom začátek, úvodní sešit, který určitou záhadou končil. Následují už ale jenom dva další sešity, a tak doufám, že v nich scénáristky patřičně práskly do koní. Kresba je fajn a docela mě bavila. Horší je to s panelováním. Stránka je často rozbitá na malé panely s detaily, ale tyto panely jsou samostatné, nejsou součástí většího panelu. To se mi moc nelíbí. Další věc, která mě bila do očí, je to, že některé mezery mezi panely, podotýkám že černé, jsou širší než ostatní. To vypadá hrozně.