Pramen Bítova

Kuběna a jeho generace byla prostě geniální skupinou...

Na Kuběnu (kterého jsem bez toho chtěl časem číst) mě nalákalo motto z knihy Veni, Veni Kláry Krásenské, které mi přišlo skvělé. Tak jsem sáhl po výboru z díla. A jako už několikrát dříve mám pocit, že kdybych nevěděl, o jak kanonického autora se jedná, hodnotil bych jeho dílo velmi nízko. Básně jsou exaltované (samé ó a ach), mnohomluvné a zejm. graficky deviantní. Nesmyslná velká písmena mi nevadí, dá se na ně zvyknout, ale věnování, vročení a jiné rozvleklé úvody, předcházející de facto každému textu, to mě opravdu štvalo. Nehledě na množství pomlček, dvojteček aj. To vše bych snesl, kdyby to mělo nějakou funkci, ale působí to na mě spíš dětinsky, rozmáchle. Nevadilo by mi to tolik, kdyby básně byly silné obsahově, ale nemám pocit, že by byly. Stejně jako u grafiky se mi zdálo, že jde spíš o etudy, experimenty založené zejm. na hře s rýmem. Básně na mě působily až improvizovaně, jako by vznikaly před publikem. Vidět v tom nosnou poetiku se mi nepodařilo. Nejsilnějším přínosem knihy je tak pro mě obdivuhodně přirozené spojení motivů homoerotických a katolických. Kuběna je pro spoustu lidí zásadní autor a sám jsem četl úryvek (motto z Veni, veni), který považuju za skvělý. Takže je možné, že jsem se s autorem zatím jen nepotkal. Stávající dojem mám velmi slabý.