Praha Sounáležitost s moderním městem

To bylo tak. Šli jsme se podívat na novou expozici v Muzeu hlavního města Prahy a odešli jsme tak znechucení, že jsem si musel spravit náladu. Na Světe knihy jsem zakoupil knihu Praha - sounáležitost s moderním městem, která mi přišla jako originální nápad. A musím přiznat, že ten klíč je skvělý. Kniha vypráví dějiny města skrze 5 příběhů konkrétních lidí, kteří se k Praze nějak vztahovali. Karel Vladislav Zap napsal v průběhu národního obrození českého průvodce městem, a ačkoliv se nedostal mezi nejvýznamnější spisovatele, celým svým životem se snažil dostat mezi obrozeneckou literární elitu. A prochodil Prahu křížem krážem. To je čas přibližně od revolučního roku 1848 do konce století. (kapitola Německé město) Pak štafetu přebírá Egon Erwin Kisch, který je ze všech hrdinů knihy nejznámější, a který prošmejdil všechny pajzly, bordely, věznice, dělnické kolonie za Prahou, seděl u všech možných soudních procesů a psal o tom reportáže a fejetony. A trochu tím unikal svému židovství, svému vykořenění, a vlastně přibližoval Prahu jinou než jak ji jako mýtus budovali obrozenci. (České město). Dalším hrdinou je tesař Vojtěch Berger, homo politicus, který navazuje na Kische, jako mladík vstupuje do sotva založené KSČ, je aktivní, manifestuje, bývá zavřen ve vězení a prožívá Prahu revoluční. (Revoluční město). Štafetu vyprávění přebere herečka česko-německo-židovského původu, která si v 50. letech "užije". co to je být dcerou popraveného otce (v rámci procesu se Slánským), přesto v 60. letech vystuduje herectví a hraje v alternativních scénách - a po začátku normalizace samozřejmě je vůbec ráda, že může nějaké povolání vykonávat. Ta se dožije i revoluce 1989. (Komunistické město). A nakonec přichází vietnamská Duong Nguyen Jirásková, která reprezentuje kosmopolitní Prahu, je představitelem oné "1 a půlté" generace vietnamských imigrantů, prožívá své dětství v SAPĚ, je populární na sítích. (Globální město). Zkrátka tento přístup umožňuje skrze tyto příběhy prožít proměny města - vše je líčeno v souvislostech i rozvoje města (Křižíkova fontána, asanace, tramvaje, vznik Velké Prahy, metro....), takže je to skutečně výživná historie Prahy, ale živá. (Na rozdíl od zmiňované expozice v Muzeu hl. m. P., ale to sem nepatří, chápu.) Jedinou vadou na kráse je to, že to napsal americký historik, který samozřejmě musí americkému čtenáři vysvětlovat věci, které jsou Čechům, notabene Pražanům známé. Tady jsem se celou dobu bál, aby to nebyl líbivý intelektuální povrchový koktejl, ale musím ocenit, že nebyl. Muselo být i pro nakladatelství těžké takový text přeložit a přizpůsobit českému čtenáři. Například si dali práci s dohledáváním původních zdrojů pro citace (chvályhodné!). Celou dobu jsem ale přemýšlel, jestli slovo "sounáležitost" je přesně to, co autor myslel. Myslím, že ne. Spíš by se hodilo slovo "přináležitost" nebo "idetifikace s...". Sounáležitost působí trochu uměle a roubovaně. A na závěr: redaktorům unikla jedna drobnost: na str. 277 se mluví o České televizi v roce 2005 jako o "státní televizi". Američanovi se to tak může jevit, protože koncept médií veřejné služby v USA není, ale český redaktor by toto měl odchytit. A nebo když si chvilku počkáme, třeba už to špatně nebude... Bohužel.